,
nika1
,
Domecek
byl přece dobrý syn ....byl stále s otcem .... vracel se právě z práce na otcově poli...
Připomíná mi to nás, křesťany . Snažíme se žít tak, aby byl Bůh s námi spokojen ..... Pracujeme na Jeho "poli"....někdy se nám zdá, že to Bůh ani nijak neoceňuje....
Dobrá myšlenka, Niko. 
Možná, že ta příhoda s bratrem byla pro něho zkouškou, která ho z té
monotónnosti vytrhla, a mohl si vyzkoušet, jak na tom vlastně je. To je
dobré, takové zkoušky víry, protože bez nich nemusíme vědět, jak jsme na
tom se svou vírou.
Tak čtu příběh dál....
"Starší bratr se rozhněval. .." To je zvláštní : Otec miluje a odpouští
, projevuje skutky lásky a "hodný syn" se hněvá.....dokonce ani nechce
vejít dovnitř. To svědčí o neochotě odpustit...
"Tolik let ti sloužím..." - odvolává se na své zásluhy ...
"Nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz..." Pán Ježíš ukazuje na
náš sklon k samospravedlnosti Jsme v nebezpečí, že budeme* konejšit své
svědomí pořizováním seznamu svých dobrých skutků
Nakonec ještě kritika otce : " Všechno prohýřil a ty mu ještě vystrojíš
hostinu "
Takové srdce způsobí, že člověk stojí venku - je mimo Boží
království!
Ale otec šel za ním ven a zval ho domů...Bůh nás má tak rád, že nás
napomíná a volá domů.
Asi proto Pán Ježíš ten příběh nedokončil, že je to příběh o
nás. Každý se může rozhodnout jinak.
Někdo poslechne domlouvání Otce a půjde dovnitř.
Jiný může trucovat a zůstat venku. Ten příběh je o mně a o tobě.
Záleží na tom, jak ho dopíšeme svým životem......
je to velké poučení a přesně tak jak píšeš. Dejme si pozor, abychom pro vlastní pocit spravedlnosti nezůstali venku.
