Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

To je velice těžká otázka. Pokud člověk ctí určité zásady, měl by je dodržovat především sám jako první i když jistě se může mýlit nebo v slabosti zlyhat, ale ví o tom a je mu to líto. Pokud tyto zásady dodržuje u sebe a byla mu dána autorita (například učitelé, rodiče, řeč byla i o manželích vůči manželkám) může to co dodržuje sám žádat i po těch vůči komu autoritu má. Jsou i situace, kdy by mohl učinit nějaký čin ale neudělá ho z titulu svého svědomí.

Například moje kamarádka, bývalá zdravotní sestra věřící odmítla píchnout postkoitální injekci dívce protože se to příčilo jejímu svědomí. Je to již souzení druhého? Svým způsobem ano, protože dala jasně najevo že nesouhlasí s tímto činem. Jistě dál její autorita nesahala a tudíž nemohla zabránit aby si tu injekci dívka nepíchla od někoho jiného. Takže je to i o autoritě či možnostech které v daný moment máme. Nedává smysl ale někoho oprskávat a ohrňovat nad ním nos, když stejně nejsme pro něj autoritou a spíše naopak to co činíme je v jeho očích blbost. Pak nedává smysl někoho "napravovat" když dotyčný nás má jak se říká v paži. nejsme pro něj autorita.

Když vidím, že někdo se mi vysmívá pro mé názory, nehodnotím ho negativně, nemslím si nic špatného. Prostě jsem svojí autoritou nedokázala srozumitelně vyjádřit svoji víru. Né každý má tu schopnost jk mel Ježíš Kristus. A i on nebyl autoritou pro všechny. Smáli se mu, obnažili ho, vojáci losovali o jeho šaty. Ježíš se obracel k těm co mu naslouchali laskavě a trpělivě.

niko, je tady posuzování, rozsuzování a souzení.

Je psáno v 1.Kor. 14.kap., 29.verš:……..ostatní ať rozsuzují...….
Souzení je pro mně to, když řeknu někomu...."ty jsi blbec".....
Souzení je pro mně odsuzování a odsouzení...!

To já nemůžu vůbec říct. Nemůžu bezezbytku posoudit, kdo je jaký.....

Taky je psáno, že se máme povzbuzovat a napomínat, když se shromažďujeme.

Je to vztahová korekce a naše zodpovědnost vůči druhému.

Je psáno, že srdce člověka se zrcadlí na srdci člověka a tvář muže se ostří tváří muže.

Toto slouží duchovnímu i duševnímu růstu a Bůh si to používá.

Není dobře zaměňovat rozsuzování za soud !

Na ten rozdíl jsem právě chtěla poukázat.

Ke mně osobně mluví ten verš takto :
Nepokládej své názory, své pojetí povinnosti a svůj výklad Písma za směrodatný pro druhé. Neodsuzuj v srdci ty kdo svým chováním neodpovídají tvým představám. Nekritizuj druhé ,nedomýšlej si jejich pohnutky a neodsuzuj je.
Lidé mohou posuzovat jenom to , co vidí.Pouze Bůh má právo rozhodovat o případu každého člověka. On zná i pohnutky a jedná s námi laskavě a soucitně.

S tím zcela souhlasím, díky.

Niko, je tady opačný extrém, než o jakém jsem psala já. Měkkost a alibismus. A je psáno, že měkcí do Božího království nevejdou.
Niko, nikdy nediskutuju o výkladu nauk, jen někdy zmíním svůj pohled. A osobně jsme vedeni Kristem každý individuálně, takže můžeme mít i jiné názory a vidět Písmo jinak, třeba i v jiné fázi růstu. Tady neprosazuju své představy, ani nedomýšlím pohnutky jiných.

Niko, já se točím neustále kolem evangelia. A tam můžu rozsuzovat, jestli je někdo můj bratra opravdu sourozenec, narozený ze stejné krve , Kristovy.
Dokonce musím rozsuzovat, protože bych s ním měla tvořit Kristovo tělo !
To je poměrně dobře rozeznatelné !

V žádném případě nebudu alibista a nebudu se tvářit, že je někdo můj bratr a budu s ním žít leta v církvi a neřeknu mu o tom. To je zbabělost a alibismus , ne láska, jemnocit a ohledy nebo nesouzení !
Samozřejmě v církvi je větší prostor i čas pro sdělení pravdy o tom, že můj bratr není znovuzrozený.

A tady je diskuse, kde se o věcech diskutuje.

Musím zmínit, že v církvích vedoucí nemají příliš zájem, aby se o tom mluvilo, aby neztratili členy a finance, třeba.
Ale musím zmínit, že tímto tichošlápstvím a údajnou láskou, se po celém světě velmi dobře připravuje skrze ekumenické hnutí sjednocení církví k přípravě celé země pro příchod Krista !

Kjara: A je psáno, že měkcí do Božího království nevejdou.
kde je to psáno?

Visitore, je to napsáno ve Zjevení 21.kapitole:
8Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“

Katolická bible píše ….ZBABĚLCI...­...Kralický překlad používá slovo.....MĚK­CÍ...…!

aha, tak sa vyjadrujte tak, aby tomu človek porozumel...a z KB necitujeme, je písaná v českých archaizmoch, Slovák tomu nemusí rozumieť...tu citujeme drtivo z ČEP alebo z JB (pre všeobecné zrozumenie):
http://www.biblenet.cz/
http://www.obohu.cz/bible/index.php?k=Gn&kap=1&styl=JB

Myslím, že slovo měkký není archaické ani na Slovensku…..

Omylem jsem odklikla, takže dokončím myšlenku.

Toto dílo není Boží dílo, je to dílo toho Zlého a příprava na jeho usednutí na trůn.

A začíná to tam, kde se pořád každý na každého usmívá, ale nenapomíná se, jak je psáno, že máme dělat.
A pokračuje to přehlížením dalších veršů, že jestliže je můj bratr modlář, atd. nemám ho ani zdravit, ani s ním jíst...…….a nakonec to končí slučováním denominací s KC, která po staletí pěstuje nejen modlářství,.......a nikdo ani nemrkne brvou v církvi, když se o tom dnes mluví !

Je to bezohlednost a souzení říkat v tomto pravdu, ….nebo projev lásky...…., někdy si to pleteme....

Ano, je třeba říct pravdu. I tvrdá pravda se dá říct tak, aby ten oslovený pochopil, že ti na něm záleží.
Bez lásky to nejde. Moc záleží na tom , jaká slova a způsob napomenutí použiješ. Jinak to ten druhý cítí
jako facku , okamžitě zaujme obranný postoj a napomenutí se mine účinkem.

niko, to je sice pravda. Ale do značné míry je má zodpovědnost to říct. Jestli to onen člověk přijme a jak reaguje je jeho svoboda a zodpovědnost.

I když reaguje zamítavě, může to mít dopad v jeho životě.

Ale není pro nás vůbec snadné snášet jeho odmítnání pak i nás, natož třeba i nadávky, ironie a blokace.

Já jsem byla hodně zraněná už jako dítě, byla jsem pronásledovaná a do svých asi 23 let jsem si nemyslela , že jsem vůbec člověk. Myslelas jsem si, že jsem něco mezi zvířetem a člověkem. Až teprve Kristus mně uzdravil a dnes jsem schopná snést odsuzování i výsměch...….pro něj....
No, možná i částečně proto, že to nedělám úplně dobře...….., ale líp to zatím neumím....

To , co píšeš o svém dětství a mládí mi pomáhá pochopit proč jsi při zvěstování evangelia někdy tvrdší , než je třeba. Prostě ses musela tenkrát naučit být tvrdá , abys přežila . A to tě dost poznamenalo .Moje snacha měla strašné dětství a trvá to už léta , co se z té tvrdosti postupně uzdravuje. Ale uzdravuje a je to radost pozorovat. Potřebuje spoustu lásky a porozumění.

Niko, ne to dětství mně neudělalo tvrdou. Zlomilo mně to a měla jsem deprese. Změkla jsem na kaši nebo hadr....
Než mně Pán Ježíš uzdravil a on to udělal během několika vteřin při sejmutí hříchů, tak jsem se bála lidí a byla jsem nesmírně milá, laskavá, pasivní a tichá, protože by mně jejich nepříznivý názor asi zabil, už bych ho neunesla.
Snažila jsem se taková být i jako náboženská, protože jsem tak rozuměla Bibli tělesně. Ale nebyla to skutečná láska, ale ….strach....

Každý je v duševní oblasti vedený jinak při spasení a někdo je uzdravovaný Kristem postupně.

Jsem tvrdá ? Už to opakuju posté bez odezvy, to je spíše důvod.....nebo možná mi smrt mého manžela sebrala iluzi o tomto světě...…, tak si už beru méně servítky.....

jak Pán Ježíš snímá hříchy? - ako to bolo u vás?

Už jsem to visitore tady psala vícekrát, ale ty nás bludaře nečteš...……, nevím proč bych ti to psala......

neviem, čo ste psala, nič som o tom od vás nečítal - vy jednoducho tvrdíte, že Pán Ježíš vám sňal/sejmul hriechy - moja otázka je, ako o tom viete, ako ste o tom presvedčená? - ako sa dá zistiť? - resp. aké indície vás vedú k tomuto tvrdeniu? - a naviac, čo znamená u vás sejmout hřichy? čo ste pre to (krok po kroku) urobila?

visitore, žila jsem asi patnáct let podle Bible. Moje víra byla velmi silná, ale měla jsem pořád silnější deprese.
Chtěla jsem od Boha jen, abych mohla žít a vychovávat syna, protože je psáno, že slabý bude jako orel
Nechápala jsem, myslela jsem, že něco dělám špatně a tak jsem asi pět let volala k Bohu o pomoc.

Já jsem měla deprese z těžkých křivd, které jsem už jako dítě prožívala. Viz výše.
Měla jsem to ve svých útrobách jako těžké balvany, které mi bránily žít a nakonec jsem už nemohla dýchat....., dusily mně....

A během jednoho volání o pomoc jsem si vzpomněla na Kristova slova v Písmu,.....kde říká: "Pojďte všichni ke mně, kdo jste obtížení a já vás občerstvím"...…..a taky říká, že vezme naše břemena.....

Sice jsem tomu moc nerozuměla, ale nic jiného už mi nezbývalo, tak jsem si řekla v duchu, přece Kristus nelhal, nebyla nalezena lež v jeho ústech.....

A tak se stalo jediné nejdůležitější na tomto světě, že mi Kristus nabídnul pomocnou ruku a já jsem ji přijala...….
Během několika vteřin zmizela hromada balvanů v mém hrudníku a já jsem začala dýchat.

Ty balvany byly mé hříchy a mé rány, které mně oslabily.

Kristus totiž nesl, kromě našich hříchů i naše slabosti a nemoci.

Ve mně se navíc objevila jiskřička, která svítila, hřála a dávala naději.

Taky jsem vnímala Boží blízkost, jeho lásku jako výheň z pece.

V první chvíli jsem tomu nerozuměla, ale znala jsem Písma a pochopila jsem rychle, co se stalo.

Přijala jsem Krista, on mi sejmul mé hříchy i slabosti.
Byla jsem naplněná Duchem svatým. Ona jiskřička, která se rozšiřovala. Narodil se můj duch.
A smířila jsem se s Bohem. Bůh se mohl ke mně přiblížit, protože překážka hříchu byla odstraněna Kristem.

Duch svatý mi dal porozumění Písma a budoval mně sám asi rok, protože jsem netušila, že ještě dnes existují křesťané naplnění Duchem.

Visitore, takto to Bůh nedělá obvykle, ale věřím, že to udělal se mnou takto právě pro lidi jako jsi ty,....kteří jsou uhranuti monstrózností církví nebo chytrostí sektářských vůdců...…..

Udělal to takto s apoštolem Pavlem...…, také to mělo svůj důvod.....

Takže Kristus dokonce nepotřebuje ani jiného křesťana vyjímečně, natož všechny šílené lidské praktiky a vymyšlenosti obrovských organizací a tzv. církví.....
On je schopen spasit na místě i člověka na pustém ostrově, i uprostřed muslimství…….a já ty příběhy i znám.....jsou o tom úžasné křesťanské knížky...……, které jsme s manželem prodávali......

Niko, nebylo tvrdá Kristova mluva k Nikodémovi ve 3.kap.Jana ?

Musíš se narodit znovu, jinak Boží království ani nespatříš...….

Ty jsi učitel v Izraeli a tohle nevíš......

Člověk , kterému byla svěřena náboženská výchova lidu , měl tak důležitou pravdu znát. Přesto mně udivuje, s jakou důstojností a trpělivostí mu to Kristus vysvětloval. Přesto , že ho učil neučený galilejský učitel, Nikodém se nemohl urazit.

niko, nikdy jsem to neřekla tak tvrdě jako Kristus Nikodémovi a mnohem déle to vysvětluju.

Dnes jsem se zeptala jednoho muže, kterého jsem přivedla ke Kristu a který si tady čte mé příspěvky, jestli mluvím tvrdě a nějak nevhodně. A on mi řekl, že ne. Že i s ním jsem jednala otevřeně a na rovinu a že pravda nikdy není příjemná, ale že to bylo všechno dobře a není to ani náhodou tvrdé. Že to dělám dobře a moc rád si moje komentáře čte.
A stejně tak je spokojený a povzbuzený mými příspěvky další muž, bývalý Svědek Jehovův, který přijal před asi dvanácti lety Krista na mé svědectví na netu.

Nechala jsem si od tebe vnutit, že píšu tvrdě a málem jsem z toho dělala pokání. A najednou máš dvojí metr. Když to říkal Kristus, že se musí někdo znovu narodit, tak to bylo důstojné a trpělivé.
Ne niko, Kristus to říkal v moci a můžu ti říct, že na mně to nepůsobí důstojně.

Říct někomu….ty jsi učitel v Izraeli a tohle nevíš...…..to bylo velmi útočné.....a pro Nikodéma to muselo být ponižující....

A příkazové...Musíš se znovu narodit, jinak Boží království ani nespatříš....­....…...to také není nijak trpělivé...
Já jen cituju Krista a všichni jsou uražení...…..mojí tvrdostí !

Měkká tedy nejsem a ani nechci být , protože Kristus ani náhodou měkký nebyl !

Tvrdá nejsi, tedy nemám ten pocit. Spíše chvástavá.

No, to mi taky řekl, že se nevytahuju.
Neboj se ratko, neustále si to procházím a modlím se za to.

Ale chápu, že to tak může působit.

To máš jedno :-) Prostě jsou lidé na které působíš dobře a ty se taky cítíš dobře. Pro mě to není, já bych s tebou rychle vyběhla. a to jsem fakt měkká tedy hodně měkká.

Dnes jsem byla jediná co jsem vyměkla v rodině abych odvezla švagrovou do nemocnice (pravidelně vyšiluje). Dělá to pravidelně a ví že já ji pomůžu. Nejen ze soucitu, ale i proto že se pak cítím lépe.

no, tu treba byť veľmi opatrný!, čo je/nie je to posudzovanie? kedy súdime/nesúdime? - s tým má problém každý, i kresťan...dá sa tomu vyhnúť vo viere tak, že toho, koho súdime/posudzujeme, najprv pochválime, lebo každý je viac dobrý ako zlý, má viac dobrých vlastností, ako negatív, - a potom vyjadríme, s čím nesúhlasíme (zdôvodníme prečo, ako krítérium máme evanjelium, kresťanskú morálku, učenie viery), čo by sme povedali/rieši­li/konali inak ako ten, ktorého súdime/posudzu­jeme...robíme to vždy v dobrom, pokojne, nie útočne, v hneve, v pohŕdaní, v zášti, nepriateľstve, a nikdy nie posmešne (čo je bežné, naopak, vždy dobrorečíme) - a ak je možné v osobnej komunikácii, nie za chrbtom/zádami­...lebo potom platí:
Mt 7, 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
M 12, 36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.
1 Pt 3, 9 neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.

1. Pt 3, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni.

Visitore, diskutujeme spolu už deset let, a nepamatuju si, že bys mě někdy pochválil, apoň před sprdnutím...

ale ne, mnohokrát som i s vami (rovnako s abukom) súhlasil v parciálnych častiach (a výkladu) Bible, berte to ako pochvalu...ale kým sme v kardinálnom rozpore vo viere v Krista (jeho božstva a vôbec jeho úlohy v dejinách spásy), ako i Božieho Ducha, tak si nikdy nebudememe (vo viere) podstatne rozumieť, a v podstate sa budeme len non stop slušne dohadovať bez nejakého zmysluplného záveru...Ježiš povedal: vaše ano je ano, ne je ne...- nič medzi tým neexistuje (pravda je pravda, lož ne lož - i vo viere) - ide o to, kto- a ako verí Bohu a Kristovi, kto a ako učí vo viere - teda či je to Cirkev vs NSSJ (VRO)...

Onen tvůj velmi sporadický souhlas s názorem není pochvala. Pochvala, to je něco..., něco takového...
¨

Jistě sis přečetl, že na této diskuzi bereme Boha jako fakt. Takže o tom se s tebou hádat nebudeme.

já se nehádam ženo a ani nevyvracim tvou víru mám pouze svou tu široko prostorovou. nic nevyvracim nic nezavrhuji protože v tom celkovém tajemnu mlžeš mit pravdu ty nebo já a nebo nakonec ji budeme mit oba. Ale nikdy slepě nevěřim. možna by chtělo přečist některou z danikenovych knih a nebo super knihu genesis

tak netvrďte, že Buh není...v týchto debatách sa verí, že je, tu se bere fakt jeho existence...že Buh není, na to máte iné fora...

byh není, ale je Buh...

Chtěla jsem připomenout, že i ten "hodný" potřebuje odpuštění.

Jinak - Bible je úžasná v tom, že každý můžeme vidět , to co ten druhý zrovna nevidí. Záleží na úhlu pohledu.
Dokonce i já sama kolikrát vidím v pasáži Písma, kterou jsem četla tolikrát ,zase něco nového, co jsem neviděla dřív.

Úžasná?
Je to jedna z nejhororovějších knížek protkaná různým "hnusem".
Je pravda i to,že je tam i dost pozitivního - jenže v "oslabení" vůči tomu zlu.

Chceš-li bibli rozumět, nemůžeš ji číst jako rodokaps. A jestli ji otvíráš s takovými předsudky , pak s divím, že tam vůbec něco pozitivního vidíš.

A vůbec - co tě nutí chodit na takové fórum ?

jo, k správnemu čítaniu Biblie, a hlavne k jej prijatiu/osloveniu, treba Božiu milosť, inak tam neveriaci (nespoluprcujúci s milosťou) vidí viac hororu, ako tam je, číta ju ako gécke povesti a báje, či pohádky pre dospelých...aj ap. Pavel hovorí: z milosti Božej som tým, čím som - inak by mi bolo běda!...

Je tam různý "hnus", jak píšeš. Je ho tam opravdu docela dost. Tolik, kolik ho prostě mezi lidmi je. Bible popisuje lidskou společnost takovou, jaká skutzečně je. Ale taky ukazuje, že i v takovém marastu se najdou bohabojní lidi, kteří z lásky k Bohu žijí podle jeho vůle, a taky k čemu takový bohabojný život vede.

...hlavne ako sa z tohto marazmu dostať - dá sa to len vo viere, ako výsledok Božej milostii v nás...

Přesně tak. Já jsem tyhle verše četla hodně let a až teprve teď jsem je uviděla jako předobraz Krista.
Ano, také si myslím, že i ten poslušný potřebuje odpuštění, a právě on, protože si často ve své samospravedlnosti myslí, že se ho to netýká. Jako si to mysleli i Židé.

Ano, myslím že je. Sama pro sebe si dodávam:

Jak byste chtěli, aby lidé jednali i s ostatními (nejen se mnou), tak vy ve všem jednejte s nimi. Mat. 7, 12

Já myslím , že je to právě v dnešní době potřebné. Moc by to pomohlo v mezilidských vztazích.

Taky si myslím, že tahle zásada je pravou zásadou křesťanství. Proto má křesťanství ve světě tak malý vliv, že se lidé jen hlásí ke Kristovu jménu , ale svým jednáním ho zapírají.

niko, je tady pokojně a milo……..a nechci vám to narušovat, určitě ne často, protože mám jiný druh služby, ale děvčata na tomto světě přibývá lidí, kteří mají poruchu osobnosti, jsou psychopaté a tam je namístě naprosto jiný druh jednání, vlastně jediné ….vyhnout se, pokud to jde. Ale ono se najdou dnes i v rodině a to není vůbec snadné si s tím křesťansky poradit.

V Písmu je celý soubor moudrosti, jak se chovat, nejen tento a růst v moudrosti a v mnohotvarosti vztahového jednání to je náročné, Bůh vám v tom žehnej.

Marně přemýšlím, jak bych chtěla, aby se lidi chovali ke mně, kdybych byla psychopat... , abych přišla na to, jak bych se měla chovat já k němu.

Ono, naštěstí v Písmu není jen tento jediný verš...…..

no, myslím si , že ten verš neznamená , že by ses měla s každým kodo potkáš "objímat" . Potřebujeme hodně Boží moudrosti ve všem.

No jasně. Tak, jak si přejeme, aby se oni chovali k nám. Taky by nám asi nebylo příjemné, kdyby se na nás každý vrhal a objímal nás...

no ano :-)

Niko, taky nad tím přemýšlím. Jak dát křesťanství tu vážnost a důstojnost jaká ji náleží. Jak to zprostředkovat srozumitelně pro nevěřící. Aby věřili že křesťanství je něco vyjímečného a krásného. Něco co nám bylo dáno jako dar.

Žít a mluvit jako skuteční křesťané. A nechat na Bohu, koho k sobě přitrhne... Šlo by to tak, myslíš?

Margo, Bůh přitrhuje ke Kristu...….nebo si myslela toho Boha, Krista...…?

Takhke jsem to myslela, Kjaro:

(Jan 10:28, 29)
Dávám jim věčný život. Rozhodně nezahynou a nikdo je nevytrhne z mé ruky. 29 Ty, které mi dal můj Otec, jsou cennější než všechno ostatní a nikdo je nemůže vytrhnout z Otcovy ruky.
(Ří 8:38, 39)
Jsem totiž přesvědčený, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci, 39 ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nedokážou oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
(Jan 10:28, 29)
Dávám jim věčný život. Rozhodně nezahynou a nikdo je nevytrhne z mé ruky. 29 Ty, které mi dal můj Otec, jsou cennější než všechno ostatní a nikdo je nemůže vytrhnout z Otcovy ruky.
(Jan 6:37)
Všichni, které mi dává Otec, přijdou ke mně a toho, kdo ke mně přijde, nikdy neodeženu.
(Jan 18:9)
To se stalo, aby se splnila jeho slova: „Z těch,** které jsi mi dal**, jsem neztratil ani jednoho.“

Margo, přesně toto jsem měla na mysli. Takže Bůh nepřitahuje k sobě, ale ke svému Synu.

Já tiomu docela normálně rozumím, Kjaro. Ježíš s Otcem jsou jedno. Otec nás přitahuje svým duchemke svému Synovi, protože skrze Syna máme život. Já to prostě nepitvám takhle jako ty, v mém životě figuruje jak Jehova Bůh, tak jeho Syn Ježíš, vím, jakou kdo má úlohu, a vím, že peracují v jednotě. Nemůžu milovat Boha, aniž bych milovala Krista, a nemůžu milovat Krista, aniž bych milovala Jehovu.

Jo, "přitrhne" ke Kristu a tudíž k Bohu.

možná jsi tím přitrhnutím myslela přitáhne, ale nejde o slovíčka.

To jsou slova stejného významu, tedy v tomto smyslu.

Jistě do toho křesťanského života zahrnuješ i zvěstování evangelia , protože tím Kristus svoje následovníky
pověřil. Ale ten vliv , jaký svým způsobem života šíříme, je moc důležitý. Někdy naše běžné jednání mluví , doslova křičí tak hlasitě, že ten oslovený člověk ani neslyší , co říkáme.

Ano, přesně tak.

niko, ještě neodolám a vyjádřím se k tomu vlivu křesťana na svět. Není naším úkolem, si myslím, měnit tento svět. Může mít naše chování vliv, to je možné, ale myslím si, že především nás Bůh učí žít v Božím království a připravuje si nás na plný život v něm.
Takže není důležité, jaký to má dopad, ale je důležité to dělat...….., jestli to má vliv..a jaký....to je dobré nechat na Bohu.....
Ale, že v tom selháváme, to máš pravdu......

niko, svět bychom měli zasahovat hlavně skrze evangelium...­.Záleží na prvním místě na Kristu , ne na nás....

Ano je to tak. Ale svým chováním, vlivem který šíříme , můžeme tu práci kazit .
Na druhou stranu- naše nejlepší slova i jednání nejsou k ničemu, pokud se Duch svatý člověka nedotkne.

Ano.

Chceme měnit svět v tom smyslu, že chceme pomáhat lidem, aby se obrátili k Bohu. Tak třeba těchto pár věršů ukazuje, že svým chováním můžeme někomu pomoct k záchraně:

1. Pe 3:3 Stejně se i vy, manželky, podřizujte svým manželům, aby ti, kteří neposlouchají slovo, mohli být získáni beze slova vaším chováním, 2 když uvidí vaše čisté chování a hlubokou úctu.
(1Ko 7:16)
Manželko, jak víš, že nezachráníš svého manžela? Manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku?
(1Pe 2:12)
Chovejte se mezi národy co nejlépe, aby ti, kdo vás obviňují, že jste špatní lidé, na vlastní oči viděli vaše dobré skutky a díky tomu oslavovali Boha v den, kdy vykoná prohlídku.

Ano, přesně, vždycky se citují manželky. Ale tam jde o to, že manželky těžko mohou denně říkat manželovi evangelium.

V 1.Petra se zase spíše jedná o to, aby nás lidé nemohli vinit ze špatných věcí. Ano, mohou chválit za to Boha, ale je otázka, zda budou takovýmto způsobem spaseni.

Bylo by slušné dámy, abyste mi otevřeně řekly, že se vám nelíbí mé svědectví a hlavně v konkrétních aspektech, místo takovýchto narážek a náznaků.

Já prostě nejsem schopná přejít, když tady Margo slibuje biblickým textem, že Bůh nepřipustí zkoušku nad lidské síly a přitom i ji ponechat v omylu, že se to na ni vztahuje a samozřejmě i na lidi, kterým to tady do plénu slibuje, tak jako to jí lživě slibuje VRO !

Stejně tak nedokážu si mile povídat s lidmi, kteří si jen myslí, že jsou křesťané a já dobře rozeznávám, že nejsou !
Já jsem patnáct let takto žila, že jsem si myslela, že jsem křesťanka, ale nebyla jsem. Bohužel nebyli kolem mně lidi, kteří by mi to mohli říct, ale rozhodně bych to uvítala. Prošla jsem si neskutečným utrpením, než mně Kristus sám osobně zachránil !
Takže mně moc bolí, když lidi vidím tam, kde jsem byla kdysi já a snažím se jim pomoci ! Nejsem schopná se tvářit, že to nevidím !

Ano, je to nepříjemné, pravda bývá málokdy příjemná ! Samozřejmě i chápu, že to neříkám dokonale......

A stejně jako je pro mně nepříjemné ztratit vaše přijetí !

Ale rozhodně nedokážu šlapat po špičkách kolem lži a tvářit se, že ji nevidím.

A také bych si přála, aby se takto chovali lidé vzhledem ke mně.

Tohle vynechávám...

Jde o to, jestli lidi vůbec nějaké vztahy potřebují.

Potřebují . Jenomže je neumějí navázat , ani je udržet. Kořeny toho všeho jsou už v dětství. Vidím to na dětech v pěstounské péči ( i na jejich biologických rodičích) . Už miminka ,která nepoznala naplnění svých životních potřeb , hlavně lásku blízké osoby , brzy rezignují , jsou apatická , protože na jejich pláč nikdo nereagoval tak přestanou i plakat. Nakonec ty děti začnou bližší vztahy i odmítat , neumí je přijímat ani opětovat i když je potřebují. Když pak dospějí, je to katastrofa pro ně i jejich okolí.

niko, i na tomto tvém příkladu je vidět, že jen se zlatým pravidlem si nevystačíme. Je zapotřebí se učit od Boha a vyrůst v moudrosti, jak s nimi jednat.

Máš pravdu kjaro, však to zlaté pravidlo není jediná rada , kterou nám Pán dal , jenom jedna z mnohých.
A Boží moudrosti je nám opravdu třeba . A nejen při setkání s psychopatem.

Niko, to je pravda. Takový člověk svoji bazální nedůvěru (a chlad) ke světu šíří dál

Myslela jsem to tak, že dneska si lidi na vztahy moc nepotrpí, tedy aspoň si myslí, že je nepotřebují, protože si vystačí se svými přístroji. Děti klidně sedí vedle sebe a každé z nich se zabývý svým mobilem, místo aby si hrály nebo se bavily spolu.

Margo, to si děláš legraci ? Nebo schválně pokoušíš ?

I Bůh potřebuje vztah, proto má syna, anděly a nás, lidi.

Teď jsem to vysvětlila výše. Byla to ode mě ironie, myslela jsem to tak, že lidi dneska vztahové záležitosti řeší spíš podle lajků na Instáči než v reálu.

Myslím, že ano. Tedy kdyby se chtělo.

Všecko v pořádku?

Vítej, snad už budeš mít od doktorů pokoj :-)

Ahoj. Tak už dobré?

Snad dobré jen jsem moc unavená.

ahoj, take jsem byl ve špitalu na hotovosti. zoubek mi děla bolesti neskutečné

No že si u toho tak vesele poskakuješ!

by ses divila jak trpím

Já zatím neví, co bolení zubů je, zatím mě to nepostihlo, ale na zoubky jsem velmi citlivá a myslím si, že to musí být fakt strašné. Soucítím s tebou.

Zuby mne teprve čekají, až se zahojí všechny rány.

Se zubama nejsou žádé žerty. Ty bych žádnému dr. napospas nedala!

Taky zrovna řeším zuby a užila jsem si i jak v koncentráku..­..takže trpím s tebou a závidím Margo, to fakt závidím, a je mi jedno, že bych neměla...……., alespoň půl hodiny....., odpustíš mi to Margo….?

Jen klidně záviď, dokud je co. Až jednou na mě taky dojde, budete se mi chechtat, jaký jsem srab.

Ohledně zubů si myslím, že to mám takhle:

(1Ko 10:13)
Nezažíváte jiné zkoušky, než s jakými se lidé běžně setkávají. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli zkoušeni nad to, co můžete zvládnout. Ukáže vám východisko, abyste zkoušku dokázali snést.

Margo, budu protivná, ale tento verš se vztahuje jen na ty, co jsou narozeni nově z Boha. Jsou vlastní děti.
Víš o vlastní se i člověk stará jinak...….

Ale chvála Bohu, Bůh pomáhá nějakým způsobem všem, kdo ho volají.....

tento verš je o inom, dikcia hovorí jasne: Boh na nás v našich utrpeniach nenaloží viac, ako môžeme znést...takže pred Bohom sa nemôžeme vymlouvat, že naše utrpenie je neznesiteľné, a tobôž niektorí (začína to byť novodobá liberálna diabolská móda) podstupujú/schvaľu­jú eutanáziu...naopak, utrpenie, ktoré na nás dopúšťa Boh je pre naše dobro, a má aj spásonosný význam - zmýva mnoho hriechov...

Jistě ,taky věřím,že " milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému" jak píše Pavel.
Ale nesouhlasím, že by bolest zubů (nebo něčeho jiného) měla spásonosný význam.

Abo Niko, vidím to stejně.

UTRPENÍ NESMÝVÁ HŘÍCHY, NENÍ ŽÁDNÝM DOBREM, UTRPENÍ JE NEŽÁDOUCÍM DŮSLEDKEM PÁDU ADAMA A EVY.

Ty tak strašně miluješ a opěvuješ utrpení a mučednictví, jen když se netýká tebe, viď?

Jo, pravda, jsi protivná! Ale blahosklonně ti to odpouším.

To je normální... Tady tě to přejde!

přejde no nevim

Vlastností staršího bratra se prostě člověk zbavuje obtížněji než vlastností bratra mladšího.

byl přece dobrý syn ....byl stále s otcem .... vracel se právě z práce na otcově poli...

Připomíná mi to nás, křesťany . Snažíme se žít tak, aby byl Bůh s námi spokojen ..... Pracujeme na Jeho "poli"....někdy se nám zdá, že to Bůh ani nijak neoceňuje....

Dobrá myšlenka, Niko.
Možná, že ta příhoda s bratrem byla pro něho zkouškou, která ho z té monotónnosti vytrhla, a mohl si vyzkoušet, jak na tom vlastně je. To je dobré, takové zkoušky víry, protože bez nich nemusíme vědět, jak jsme na tom se svou vírou.

Tak čtu příběh dál....
"Starší bratr se rozhněval. .." To je zvláštní : Otec miluje a odpouští , projevuje skutky lásky a "hodný syn" se hněvá.....dokonce ani nechce vejít dovnitř. To svědčí o neochotě odpustit...
"Tolik let ti sloužím..." - odvolává se na své zásluhy ...
"Nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz..." Pán Ježíš ukazuje na náš sklon k samospravedlnosti Jsme v nebezpečí, že budeme* konejšit své svědomí pořizováním seznamu svých dobrých skutků
Nakonec ještě kritika otce : " Všechno prohýřil a ty mu ještě vystrojíš hostinu "

Takové srdce způsobí, že člověk stojí venku - je mimo Boží království!
Ale otec šel za ním ven a zval ho domů...Bůh nás má tak rád, že nás napomíná a volá domů.

Asi proto Pán Ježíš ten příběh nedokončil, že je to příběh o nás. Každý se může rozhodnout jinak.
Někdo poslechne domlouvání Otce a půjde dovnitř.
Jiný může trucovat a zůstat venku. Ten příběh je o mně a o tobě. Záleží na tom, jak ho dopíšeme svým životem......

je to velké poučení a přesně tak jak píšeš. Dejme si pozor, abychom pro vlastní pocit spravedlnosti nezůstali venku.

dopadlo to tak, že starší syn si uvedomil (aj keď reptal), že otec má pravdu...videl, že mladší brat sa "stratil", ale "našiel sa" - to je to podstatné! - t.j. v žiadnom hriechu nemôžeme strácať vieru (zatvrdiť sa) v Božie milosrdenstvo a odpustenie, - ak robíme pokánie...

Visitore, to uz jsou katolické doktríny, v Bibli to takhle není......

Je tam schválně otevřený konec, tak nedopisuj, na co Ti Bůh právo nedal!

každý den

Nemusí to být zrovna pochybnosti o Boží existenci. Někdo pochybuje o tom, že ho Bůh přijme takového jaký je, nebo pochybuje o Bibli že je Božím slovem, protože mnohým věcem nerozumí , pochybuje o tom, jestli se o něho Bůh vůbec zajímá .....
Myslím , že možnost pochybovat nám Bůh nevzal.Naše víra stojí na dobrých důvodech , ne na nezvratných důkazech. Kdo chce pochybovat, má pro to prostor. Naopak lidé, kteří chtějí skutečně poznat pravdu, najdou dostatek dobrých důvodů , aby mohli věřit a Bohu důvěřovat.

zdravá pochybnosť je aj nástroj pre hlbšie poznanie...celý život dokazujeme, spochybňujeme, dokazujeme a spochybňujeme - ale ako sa blíži koniec života, pochybnosti o Bohu by sa mali zmenšovať, lebo poznanie o Bohu je (ako píše ap. Pavel v Rim 1, 19, 20
19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
...i poznanie skrze vedecké objavy tak hlboké, že pochybnosti by sa mali stratiť, a úplne sa otvoriť Bohu: Pane, verím a dôverujem ti, otváram sa ti, odpusť moje pochybnosti, tu som a prijmi ma takého, aký som!...

O Boží existenci nepochybuji. Jen pochybuji o tom zda právě to co myslím, dělám, říkám je zcela pravda, zda tak jak to je zda to je dost dobré... no nakonec musím uznat že nikoliv a doufám (věřím) že i takhle mě má Bůh rád. Ovšem ty pochybnosti zda jsem neměla udělat ještě něco navíc či jinak... zda je to dost nebo naopak, ty prostě jsou

nejhorší variantou (za mě) je lhát si sám sobě, protože to pak není žádná cesta jak z toho ven.

Možná také záleží na tom, co právě prožíváme. Napadá mě příběh Jana Křtitele. U Jordánu veřejně označil Ježíše jako beránka Božího, podle ev. Jana přímo za Syna Božího. Když byl potom ve vězení , poslal jiné za Ježíšem s otázkou, zda je to opravdu On. Ale Pán Ježíš ho za to nekáral , naopak poskytl mu další důkazy.

Ano, přesně. Měl pochybnosti zda je to On. Ale celkově je zajímavé jak vlastně dojde k přerodu (uschopnění) věřit. Tedy sama jsem to zažila. Ne,ne, ne, ne a pak najednou střih a ano, ano, ano :-) Přičemž pochybnossti nejsou tom zda je Ježíš Kristus spasitelem (Beránkem Božím), to je podstatu víry a tudíž mě o tom nikdo nemůže přesvědčit ani jako ano ani jako ne. Tedy buď věřím nebo nevěřím. Tato výhybka se nějak přehodí uvnitř.

Boh do nás všepil do rdca svoje božské cnosti: vieru, nádej, lásku, a naviac dal nám dary svojho Ducha: múdrosti, rozumu, rady, sily, poznania, nábožnosti, bázne voči Bohu + pridružené dary Ducha/ovoce Ducha:
Gal 5, 22: ...láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,

• takto duchovne disponovaní vo viere v Boha zjaveného v Kristovi spoznávame Boha v pravde...

Jo jo, někdy pochybuji o všem. Zjistila jsem, že pochybnosti přicházejí pozdě večer, když už jsem mooooc unavená. Nejlepší reakcí na ně je: nevšímat si jich a pomodlit se k Bohu (nejlépe v jazyku), i když má člověk pochybnost dokonce i o Boží existenci. Kamarádka mi říkala, že by tak pozdě večer už člověk neměl nic zásadního řešit, že únava udělá s mozkem své.

No nevím domečku . Když máš pochybnost o Boží existenci , tak ho oslovit způsobem , kdy ani sama nevíš co říkáš - a víra se vrátí? To mi zavání spíš autosugescí. Tak Bůh nepracuje . Proč s Ním neřešit problém přímo , vědomou komunikací s Ním?

jsou techniky na uvolnění, věřím že mluvení v jazycích uvolňuje mysl...domečkovi :-) já v jazycích nemluvím ale třeba se mohu zhluboka nadechnoout a vydechnout. To je podobné, nebo se jít projít. Každý kdo se trochu zná už má metody k uvolnění mysle i těla.

Furt je to lepší než si dát pár štamprlí

Domečku, pochybnosti jsou úplně přirozené - nepochybuje jenom ateista

Boží stvoření je fascinující. Čím více je poznáváme, tím víc otázek se před námi otevírá.

Ano, stvoření je úžasné. Život se člověku stvořit ještě nepodařilo, a přesto někteří lidé věří na náhodu. Nechápou, že život může pocházet jen ze života.

tak, živé len zo živého...

To poznávání "jak" je úžasné!

Velký souhlas!
Pro nekonecno v poznání, potřebujeme věcný život!

...už Sokrates povedal: viem, že nič neviem!:-)

Na počátku mé cesty k Bohu taky stála buňka. Byla nakreslená na velkém plakátu jako velká továrna. Přesně jak píšeš ty. Měla jsem to s výkladem věřícího vědce a bylo to fantastické.

To tě lituji kapánek si minula cíl. Naletět svědkům to je částečně chyba pravých křesťanů než umění svědků.

Tvoje reakce na příspěvek od margo je trochu mimo. Nechápu jakou to má souvislost.

Rýpnout si, ne?

jakého "věrícího vědce? - pochybujem, že věřící vědec nasmeruje človeka k viere k SJ...

K víře, k Bohu , nasměrovat může. Společenství věřících už si vybírá člověk sám.

pýtal som sa margo....

tak promiň

Ten věřící věděc je svědek Jehovův. On sám se stal svědkem už jako renomovaný vědec. Proč je ti to divné, Visitore?

ktorý veriaci vedec je SJ - nejak mi to uniká...

Toho neznáš.