,
nika1
,
Domecek
To je sice pěkné a Abraham mohl tak uvažovat. Ale přemýšlej : Když Jahve dá takový slib , tak není schopen ho splnit ? Nebyl by se postaral o Abrahamovo bezpečí? Musel Abraham takto Božímu záměru napomáhat?
Co se můžeme z toho naučit my , v našich životních situacích ? Co může ovládat naše jednání - víra nebo strach?
Napadají mne situace, kdy my třeba selhali :
Nepříjemným a nevlídným jednáním jsme někoho ranili.
Použili jsme lež ,(nebo polopravdu) ,abychom vyřešili nepříjemnou
situaci.
Udělali jsme něco, co není dovolené nebo správné.
Nezastali jsme se někoho, kdo byl neprávem třeba slovně napadený.
Získali jsme prospěch na úkor někoho jiného.
Co udělat ,když si své selhání uvědomíme , nebo nás na ně někdo upozorní?
No jasně. Nebylo to jediné jednání, kdy chtěli Božímu slibu napomoct. Třeba když Sára protože si myslela, že už nemůže porodit potomka, nabídla Abrahamovi svoji služku Hagar. Možná, že všechny tyhle zážitky utvrdily jejich víru, že Jehova se dokáže postarat sám, a pak už pro Abrahama nebyl takový problém splnit s vírou ten nejtěžší úkol.
Přesně. Nás taky Bůh vede a vychovává , aby naše víra nebo důvěra rostla a zrála.
Myslím si, že je zapotřebí i pomáhat Božímu zaslíbení. To co můžeme udělat my, proč bychom to neudělali. Myslím, že to nemusela být nevíra u Abrahama.
Bůh se kvůli tomu na něj nezlobil.
Ale je to otázka.
Pokud to v našich životech vidíme jako chybu, nezbývá než to vyznat a prosit o odpuštění.....
U Sáry už to bylo trochu něco jiného a přesto Bůh nějak s tím jednal. Nezatratil ji a nevzal své zaslíbení zpět.
Myslím, že pro Abrahama bylo dostatečné , když viděl, jaké důsledky to přineslo. V tomto případě i v tom, co se týkalo Hagar.
