no, tu treba byť veľmi opatrný!, čo je/nie je to posudzovanie? kedy
súdime/nesúdime? - s tým má problém každý, i kresťan...dá sa tomu
vyhnúť vo viere tak, že toho, koho súdime/posudzujeme, najprv pochválime,
lebo každý je viac dobrý ako zlý, má viac dobrých vlastností, ako
negatív, - a potom vyjadríme, s čím nesúhlasíme (zdôvodníme prečo, ako
krítérium máme evanjelium, kresťanskú morálku, učenie viery), čo by sme
povedali/riešili/konali inak ako ten, ktorého
súdime/posudzujeme...robíme to vždy v dobrom, pokojne, nie útočne, v
hneve, v pohŕdaní, v zášti, nepriateľstve, a nikdy nie posmešne (čo je
bežné, naopak, vždy dobrorečíme) - a ak je možné v osobnej komunikácii,
nie za chrbtom/zádami...lebo potom platí:
Mt 7, 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni,
a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
M 12, 36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé
promluví, budou skládat účty v den soudu.
1 Pt 3, 9 neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za
urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste
se stali dědici požehnání.
1. Pt 3, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni.