Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

Tak co kdybychom se přestali dívat na to, jak to jiní křesťané dělají "blbě" , a zamysleli
se nad sebou? Myslíte si, že křesťana se už netýká třeba pýcha?
Kdysi jsem si vypsala tuto myšlenku : " Pokud chcete zjistit , jak moc jste pyšní, je nejsnazši si
položit otázku: jak moc mi vadí, když mně jiní znevažují , ignorují, zacházejí se mnou povýšeně,
nebo se přede mnou chlubí? Pýcha člověka soupeří s pýchou jiného člověka.Je to proto že JÁ
chci být tím důležitým a proto mně zlobí , že tím nejdůležitějším se dělá někdo jiný."
LEVIS C.S. - K jádru křesťanství.

proč by ne? - ja prejdem v rýchlosti všetky diskusie, a ak uznám za vhodné, reagujem, je jedno, kde som:-)

Ano, je to jedna z cest jak zjistit jestli jsem pyšný anebo ne. Jenže bych řekla že to platí spíš pro mladé lidi. Takovému "životem otřískanému" šedesátníkovi je to už jenom k smíchu - no a o to může být pyšnější!

No to by ses divila. Já už dávno mezi mladé nepatřím a nějaká křivda mně dokáže rozhodit. Podle toho
vidím kolik je mi ještě třeba Božího vychovávání.

Jenže o křivdě se Lewis nezmiňuje. To je trochu jiný problém.

Krivda vychází ze subjektivního nároku na spravedlnost. KOnkrétně. někdo je upřednostněn přede mnou a cítím se ukřivděně, protože můj vnitřní kompas spravedlnosti mi říká že jsem měla být upřednostněna já. a křivda je na světě.

Vždycky nemusí jít o upřednostnění.