Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

človek si to môže ľahko overiť: v hriechu priamo nemyslí na Boha, Boh akokeby z povedomia zmizol, stratil sa, ľudské vedomie ho vypudí a svedomie je rovnako oslabené (robí to diabol, knieža hriechu)...až pokáním sa do vedomia a svedomia "vracia" Boh, začne sa "aktivovať" vo svedomí Duch Svätý, svedomie začne intenzívnejšie pracovať a začne vyčítať hriech:-)...

ano, prakticky to tak funguje... a nejen to, fakticky úplně zmizí touha to zopakovat. Jakoby se vypařila...právě tím poznáním (zvnitřněním a uvědoměním si).

.. aj po pokání diabol stále pracuje, a ešte viac núti zopakovať si hriech, hrešiť viac, a dokonca v rôznych hriešnejších a sofistikovanejších variantách...preto stále musíme byť ostražití, naplňovať sa Duchom Svätým - v pokore, eucharistii, modlitbe, a i v pôste - to sú najlepšie prostriedky pre boj s hriechom/diablom, vyhýbať sa hriechu (i keď sa mu nikdy nevyhneme)...:-)

Zaujalo mně toto:
V ev.Jana 16,9 Pán ježíš slibuje, že Duch svatý bude usvědčovat svět z hříchu. Pak vysvětluje: "Hřích je v tom, že ve mně nevěří."
Vzhledem k tomu, že hřeší i věřící , se jistě nejedná o víru , že Kristus existuje , ale spíš o nedůvěru. Člověk nechce být závislý na Kristu, ale chce být sám sobě bohem. Podstatou hříchu je tedy snaha být závislý sám na sobě a to vede k odloučení od Boha. Co potom uděláme špatně, je vlastně už důsledek hříchu.

Taky musíme pochopit rozdíl mezi chvilkovým zaváháním , kdy přestaneme hledět na Pána a proto uděláme chybu - a mezi vědomým rozhodnutím , že nechceme aby Bůh řídil a usměrňoval náš život. To první si třeba ani neuvědomíme. ke druhé situaci dochází , když se od Boha odloučíme a nechceme se s ním denně setkávat.

...to prvé je stále viera,t o druhé je už akt neviery (vedomé odmietanie viery), straty viery, odlúčenia sa od Boha (ateismu)...