V křesťanství se objevilo několik druhů chápání podstaty Kristovy spásy.
1. Spásu nám Kristus přinesl svým učením. Jedná se o tzv. gnozi. Podle
tohoto starého křesťanského učení (jedné z prvních křesťanských
herezí) spása spočívá v poznání tajemných skutečností, které nám
Kristus zjevil; Kristovo vtělení, život a smrt jsou jen druhotné a pro
vlastní spásu bezvýznamné. Toto učení nebylo křesťanskými církvemi
přijato, nicméně se v průběhu dějin objevuje znovu a znovu.
2.Spásu nám Kristus přinesl svou smrtí na kříži. Jedná se převážně o
teologii západní. Hřích, příčina bolesti a smrti, je chápán jako
urážka Boží, Kristova smrt pak je zástupnou obětí, kterou Kristus
usmířil svého Otce a ospravedlnil nás. To je chápáno jako předpoklad a
jediný důvod lidského spasení a další věci, jako skutky víry,
přicházejí až po tomto Kristově činu. Tento pohled se nazývá spasení
pouhou milostí (sola gratia) a byl rozvinut zejména v luterství.
3. Spásu nám Kristus přinesl svým vtělením. Jedná se převážně o
východní teologii. Platí zde stará formulace: Kristus (Bůh) se stal
člověkem, aby se člověk mohl stát bohem. Kristova smrt a pohřeb jsou jen
extrémními důsledky tohoto vtělení – jen tak se Kristus stal dokonalým,
opravdovým člověkem. Kristus svým vtělením přinesl možnost zbožštění
člověka, možnost obnovy jeho společenství s Bohem, které svým hříchem
ztratil.
ta první mi přijde jako učení SJ
ta druhá jako učení které prosazuje Kjara
a to třetí mi je osobně nejbližší