Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

Velmi moudré.

...a čím více známe sami sebe, tím více poznáváme Boha.

Nemyslím si. Obráceně to asi moc nefunguje.

No, když tak o tom přemýšlím.... Když se dívám na sebe , tím víc vidím jak ho potřebuju.
Vždyť člověk je na něm závislý každým svým nadechnutím.
A jak je moudře utvořené lidské tělo se všemi svými funkcemi . Vždyť ještě doktoři a vědci nejsou
schopni všechno dopodrobna pochopit.
A to ještě nemluvím o vztahu mezi člověkem a Stvořitelem na duchovní úrovni.

nielen na duchovnej úrovni, ale aj na telesnej úrovni - Ježiš mal predsa ľudské telo, vystúpil do neba vo vzkriesenom tele, a rovnako aj nás zoberie s telom (s novým, nie pôvodným)...teda telo, duša a duch človeka sú v jednote pre spásu...

Ano, visitore, právě o tom nika1 píše!

Bůh je láska . Přeje si, aby mu všechny bytosti sloužily z lásky. Aby jejich služba vycházela z ocenění Jeho charakteru. Netěší ho vynucená poslušnost. Všem dal svobodnou vůli, aby mu mohli sloužit dobrovolně.

Během procesu sebepoznání člověk narazí na fenomenologii, která přesně odpovídá výpovědím o satanovi a Bohu. Člověk pak vidí, že příběhy, které jsou popsány třeba v Bibli, jsou vyjádřením dramatu odehrávajícího se v lidské duši. Takže získáváním vhledu do vlastního nitra lze získat vhled do mystických a náboženských textů.

Ano , součte , a je to opravdu někdy boj . To drama se odehrává od té doby, kdy člověk uvěřil
satanovi -"budete jako Bůh , vědět dobré i zlé" .Do té doby člověk znal jenom dobré . Když se proti Bohu vzbouřil a chce být sám sobě bohem, tak si toho zlého užívá ažaž.

Tohle je moc hezky napsané....a osvobozující, mohla bych to číst pořád dokola....díky