Nemožnost živit se fotosyntézou za omezení své svobody nemohu
označit, poněvadž termín omezení svobody indikuje, že je daná
možnost pro mě reálná, jen je mi díky zásahu někoho/něčeho nedostupná,
tj. je mi v ní aktivně bráněno. Což se neděje, poněvadž fotosyntéza pro
mě reálná neni, jelikož princip fungování mého organismu takový proces
neumožňuje. Nemohu to tedy označit za omezení svobody ve způsobu
získávání živin, ale můžu to označit za neexistenci svobody ve
způsobu získávání živin - s ohledem na to, že jsem odkázán jen na jeden
způsob získávání živin.
Můj předchozí příspěvek byl jenom o tom, že svoboda předpokládá
alternativy, a nikoli naopak. Že nejprve musím mít možnost výběru a pak
až existuje svoboda, a ne naopak.
Co se týče těch pánů, věci se mají tak, že ono opravdu není víc pánů než ti dva. Jsou v tomto jenom dva směry a nejít jedním směrem znamená jít opačným. Takováto bipolarita existuje ve více věcech, třeba ve věci stravování: buďto jí člověk zdravě, anebo nezdravě. Jiná možnost neexistuje a člověk jí buďto v souladu s principem fungování svého těla a s respektem k němu, anebo v jeho nesouladu a bez respektu k němu. Podobně oni dva pánové zastupují jisté principiální fungování mé bytosti.
