Předně je důležitý rozpoznat, že já není něco pevného, ale je to
proměnlivý sebeobraz a sebepocit a tudíž není nijak odůvodněno na něm
lpět (k čemuž nás měje ten Satan 
).
Pro zajímavost Jungovo pojednání o já: http://soucet.wz.cz/jung/Aion/gw_9b_01.htm
Tak ve lpění a jeho důsledku závislosti a životu v iluzi neni žádná
výhra. 
Marek 8
35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by
ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.
36 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě
uškodil?
37 Co dá člověk na oplátku za svůj život?
Jo jo tak nějako - teť jsem dohledala k tomu ještě toto :
L 14,26 „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a
matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě,
nemůže být mým učedníkem.
Ještě přímější verš je tento, ten co jsi uvedla ty, je vlastně jenom
uvedení konkrétního případu tohoto:
Mt 16,24 (Mk 8,34)
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám
sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. (ekumen.)
Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se
zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. (Bible21)
zříct či zapřít sám sebe není nic jiného, než přestat lpět na
svém egu/já (v důsledku toho na sobě, na výdobytcích svého ega, svých
zásluhách, na svém pocitu hodnoty/důležitosti) a zřeknutí se ho.
Poněvadž, koneckonců, stejně je jenom iluzí, se kterou se v důsledku
neuvědomělosti a vlivu Satana ztotožňujeme...
No šak jo ale za tím Mk 8,34 je :
35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však
přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
A za Mt 16,24
25Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však
ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
26Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život
ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
Tedy že máme svůj život ochrańovat, neb milosrdenství chce a ne oběti.
Stačí v meditaci vše vidět jako pozorovatel, každý se snaží vždy v
mysli uchopit myšlenku a přesto jí nedokáže udržet, poněvadž přichází
další,kterou se snažíme uchytit a stále dokola,jako v Samsaru.Byt
pozorovatel na břehu řeky a nesnažit se řeku zastavit, vždy někam
odteče.Takto to je i s já, když budeme vědět že já v nás je, můžeme
pozorovat já stejně jako mysl. Když tak učiníme,budeme na cestě nelpět a
já se změní v né já.
"Já jsem" je cesta, pravda i život :-). (trochu jsem to jinak asi že smyslplněji přeložila)
O tomhle tu mam pojednání, významná je zejména esej o samádhi a
satori
http://soucet.wz.cz/dila/4_es_zen.htm
1
1