jj a ještě jedno: Sidhártovo pokušení v době, kdy byl kvůli
askezi zesláblý tak, že byl na pokraji smrti:
V tomto kritickém stadiu, kdy ještě usiloval o nejvyšší, když
pobýval na březích řeky Néraňdžary v zápase a meditaci, aby dosáhl
onoho stavu dokonalé jistoty, přišel Mára promlouvaje vlídná slova
takto:
„Jsi hubený a zdeformován. Jsi blízko smrti. Tisíc (tvých) částí
(náleží) smrti; k životu (zůstává) jen jedna. Žij, drahý pane! Život
je lepší. Živý můžeš konat záslužné činy. Vedením života v
celibátu a vykonáváním obětí ohně lze získat mnoho zásluh. Co budeš
dělat s tímto úsilím? Těžká je cesta usilování, obtížná a nikoliv
lehce uskutečnitelná.“
Při recitaci těchto slov stál Mára poblíž Vznešeného.
Márovi na jeho slova Vznešený odpověděl:
„Zlý! Příbuzný nedbalých! Přišels sem kvůli sobě.
Ani trocha zásluh není co platná. Sluší se, Máro, abys tak mluvil k
těm, kdo zásluhu potřebují.
Důvěra, sebekontrola, vytrvalost a moudrost jsou moje. Proč se o životě
dotazuješ mne, kdo je tak horlivý?
I proudy řek tento vítr vysuší. Proč ne krev moji, kdo se tak snaží,
nevysuší?
Když krev se vysuší, žluč i hlen se vysuší. Když se moje maso
ztrácí, stále víc se moje mysl zjasňuje. Ještě více se má bdělost,
moudrost a soustředění upevňují.
Dokud žiji takto, při prožívání nejvyšší bolesti, moje mysl
netouží po smyslnosti. Viz čistotu bytosti!
Smyslná touha je tvoje první armáda. Druhou je averze ke svatému životu.
Třetí je hlad a žízeň¹. Čtvrtá se nazývá žádostivost. Pátou je
strnulost a malátnost. Šestá se nazývá strach. Sedmou je pochybovačnost²
a osmou je zlehčování a zatvrzelost. Devátou je zisk, chvála a pocta a ta
nezasloužená sláva. Desátou je vynášení sebe a opovržení druhými.
Toto je, Máro, tvoje armáda. Zlého nepřátelský voj. Tuto armádu
nepřemůže zbabělý, kdo však (ji) přemůže, získá štěstí.
Tuto muňdžu³ ukazuji! K čemu je život v tomto světě? Pro mne
je lepší smrt v bitvě, než v něm pokračovat poražen.
Někteří asketi a bráhmani nejsou zřejmě v tomto boji vidět. Neznají
cestu mravnosti, ani po ní nejdou.
Když vidím na všech stranách armádu s Márou vystrojeným na slonu, jdu
kupředu k boji. Mára mne z mé pozice nevyžene. Tu tvojí armádu, kterou
svět včetně božských bytostí nepřemůže, se svojí moudrostí jdu
zničit tak jako nevypálenou mísu kamenem.
S ovládáním svých myšlenek a s bdělou pozorností upevněnou putovat
budu ze země do země a mnohé žáky zacvičovat.
Pilní, horliví a uskutečňující mé učení v praxi půjdou –
nehledíce na tebe – tam, kde se rmoutit nebudou.“
———
¹ vznikající z dobrovolné chudoby
² tj. nerozhodnost pokud se týče jistoty cíle
³ bojovníci nosí z muňdža trávy (rákosí) chocholky na svých
hlavách nebo na svých praporcích na znamení toho, že z bojiště
neustoupí
Z knihy Buddha a jeho učení
