CO K TOMU ŘÍKAJÍ DALŠÍ SESTRY?
Edita: Trvalo to 50 let, ale díky rodině (mimo SJ), a
přátelům (také mimo), ale i těm rozumným, nemám smutek. Jen kroutím
hlavou nad prázdnotou, která v org. je.
Zuzana: Stratila som svoju rodinu; ale mam plno novych
priatelov, nie je dovod upadat do beznadeje. Pre mna je vitazstvo uz len to, ze
som odisla zo sekty.
Renata: 30 let nám s manželem trvalo, než jsme se
probudili. A ano ti skvělí, upřímní a milující spolukřestané, kteří
nás roky ujišťovali o své lásce, se během chvilky vytratili, jako
mávnutím proutku.
Věra: Taky jsme byli s mužem SJ téměř 30 let, a za tu
dobu jsme zničili spoustu rodinných vztahů a teprve po 10ti letech po odchodu
od SJ, jsem si uvědomila, že ani vztah nás dvou s manželem nebyl
zdravý.
Bohumila: Je normálne, že človeku je smutno. Je
normálne, že má nahovno pocit. Je normálne, že cíti zradu od tých ktorým
30 rokov veril.
Dana: Byla jsem u JS také 30 let, někoho mě to vzalo a
některé jsem získala z předešlého přátelství, naštěstí jsem nebyla
tak aktivní, abych od sebe odpudila přátelé z práce, vždy mě říkali,
že nejsem tak fanatická a umím se bavit i mimo JS, slušně, přátelský.
Řekla bych, že Ti mimo JS, mě dali víc. Pomohli mě se dostat z těch
sraček, co jsem měla v hlavě.
Zlata: Je to sekta. Kdyby to bylo normální náboženství,
nic takového bychom neřešili.
Petra: S tím že vstoupit do SJ byla největší životní
chyba se plně ztotožňuju.
A
co si myslíte vy? Měla by být sekta SJ schválena státem?