Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Selena: "Vedoucí sbor má v organizaci svědků Jehovových nejvyšší autoritu: vyvíjí doktríny hnutí a dohlíží na jejich publikování i dodržování."
Minulost SJ byla kapánek jiná:
Článek SJ
A tak tedy, ačkoli v devatenáctém století nebyli po ruce žádní apoštolové, musel
Svatý Boží duch při vzniku vedoucího sboru pro pomazaný ostatek třídy "věrného
a rozvážného otroka" působit. Fakta mluví sama za sebe. Na scénu vstoupila
skupina pomazaných křesťanů, kteří se ujali povinností ve správě věcí oddaného,
pokřtěného a pomazaného lidu Jehovova, který šel ve stopách Ježíše Krista, a
snažili se završit dílo, o kterém je řeč v Ježíšově proroctví zaznamenaném v
Matouši 24:45-47. Skutečnosti hovoří výmluvněji než slova. Vedoucí sbor je zde.
Jehovovi křesťanští svědkové vděčně věří a trvají na tom, že toto není žádná
náboženská organizace jednoho muže, nýbrž že má vedoucí sbor z duchem
pomazaných křesťanů.“

Naneštěstí to jednoduše nebyla pravda. Fakta dosud uvedená ve vlastních
schválených publikacích Společnosti Strážná věž a ve výrocích ředitelů
jednoznačně ukazují, že v 19. století za Russellova prezidentování fakticky
nebyl žádný vedoucí sbor, žádný nebyl ve dvacátém století za prezidenta
Rutherforda a neexistoval žádný vedoucí sbor ve smyslu napsaném toutéž
Strážnou věží v době prezidenta Knorra. Uvedený obraz byl velmi
dojemný, avšak byl to obraz neskutečný, smyšlený. Skutečností je, že od
samého počátku organizace zde přetrvávalo monarchické uspořádání (slovo
"monarcha" pochází z řečtiny a znamená "ten, kdo vládne sám", ve
slovnících se též definuje jako "ten, kdo má výsadní postavení a moc"). To,
že první prezident byl dobrotivý, druhý tvrdý a autokratický a třetí
obchodně založený, nemění nic na skutečnosti, že každý z těchto tří
prezidentů uplatňoval monarchickou moc. Velká většina svědků, které
Strážná věž nazývá "řadoví", včetně většiny "pomazaných", kteří tvoří
"třídu věrného a rozvážného otroka", o tom neměla ani tušení.
Z knihy Krize svědomí Raymonda Franze str.58

Co se týče vyvíjení doktrín.
Aby někdo nenabyl dojmu, že tyto doktríny vyvíjeli jen pomazaní, tedy členové vedoucího sboru máme tu jednoho
co nebyl členem sboru ani pomazaný přesto na dokumentech nesměl chybět jeho schvalovací podpis:
"D" znamená dotaz advokáta a "O" odpověd' Freda Franze):

"D. Má v duchovních otázkách každý člen rady ředitelů stejný hlas?
O. Prezident je mluvčí. On pronáší projevy, které ukazují pokrok v chápání Písem. Pak může dočasně pověřit jiné členy ústředí, aby měli další přednášky, ve kterých jsou probírány části Bible, na které padlo další světlo.
D. Řekněte nám, jsou tyto pokroky, jak je nazýváte, odsouhlaseny řediteli?
O. Ne.
D. Jak se z nich tedy stanou projevy?
O. Procházejí redakčním výborem a já po biblickém prověření dávám svůj souhlas. Pak jsou dále předány prezidentu Knorrovi a ten udělí konečný souhlas.
D. Dostanou se vůbec před radu ředitelů?
O. Ne.
" Viceprezident sice odkazuje na "redakční výbor, ale později s ním z členů rady ředitelů ztotožňuje jen sebe a prezidenta Knorra.
Ve skutečnosti kromě těch dvou nebyl žádný oficiální "redakční výbor".
V roce 1965 byl jediným dalším, jehož podpis byl na materiálech ke zveřejnění požadován, Karl Adams, který však nepatřil mezi představenstvo ani nevyznával, že by byl ze třídy "pomazaných".