Podle mě je ideální, když se bohoslužby zahájí společně, je nějaká píseň, modlitba, nebo čtení z Bible, a pak maloši odejdou na svůj program přiměřený jejich věku, to jim dá určitě víc, než sedět s dospělýma. Navíc odmala mají vztahy s vrstevníky ve sboru, jsou si takoví jako sourozenci. Jehovisti jako že mají hodně věcí vychytaných až moc, ale tohle nemají podchycený vůbec. Při tom tohle je účinnější na růst sboru než šaškování se strážnou věží na ulici. Žádné besídky, žádné duchovní setkání pro mládež ve sboru, a při tom v době puberty ty mladé drží v tom sboru nejvíc ta parta, co si budeme povídat, se kterou to období překlenou do dospělosti a zůstanou v církvi. Tady podle mě jehovisti fatálně tratí.