Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Domečku, já jsem v minulosti diskutoval se SJ u stojánků a chtěl jsem je přesvědčit. Po čase jsem došel k poznání, že člověk věří tomu, čemu věřit chce. To jsou potom diskuse typu ping-pong, nebo člověk musí použít lepší argumentační triumfy, a takové diskuse ty SJ ještě naopak v jejich víře utvrdí. Oni si totiž z toho rozhovoru zapamatují jenom jednu věc, a to je dojem z toho setkání. Buď ten dojem bude, že jim chtěl někdo zlý sebrat jejich víru, nebo ten dojem bude, že se setkali s někým, kdo věří jinak a že to byl kupodivu milý a taky opravdově věřící člověk (v rozporu s tím, co se o jinověrcích učí oni). Takže to není o tom, co jim řekneš za argumenty. To bys musela narazit na svědka, kterej je už jednou nohou venku a ty argumenty slyšet chce. Což poznáš hned po pár prvních slovech, jestli to je názorově otevřený člověk nebo zabedněnec. Tak já v tom mám svobodu - když je vidím někde stát, tak se s nimi bavím, jenom když se mi chce. Vezmu si časopis a oni už sami k tomu něco řeknou. Podle mě nejlepší svědectví pro ně je přátelský rozhovor, ve kterém se přihlásím ke své víře. A může to být rozhovor jenom o tom, že je dneska hrozná zima na tu misii. A už pak zmíním, že třeba naše církev dělala nějakou zajímavou misijní akci... (Odehraje se sci-fi v mysli SJ: jinověrec z nějaké církve, co je slušný, co čte Bibli, a ještě dělá misii???!!!)