Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Skupinové rozjímání může být užitečné, pokud je zaměřeno na podporu takového přístupu. Věřící mohou sdílet osobní zkušenosti, což je inspirací pro ostatní a nabízet nové perspektivy společné víry. I během skupinového setkání může být čas věnován individuální modlitbě nebo meditaci. Skupina může sloužit jako podpora pro jednotlivce, kteří hledají svou vlastní cestu. Povzbuzování a vzájemná podpora, sdílení problémů z vlastního života může také pomoci ostatním cítit se méně osamoceně a najít řešení vlastních problémů. Jde také o flexibilitu a otevřenost různým přístupům a praktikám, aby každý mohl najít to, co mu nejlépe vyhovuje. Účastníci by měli mít možnost volby, kterých aktivit se chtějí zúčastnit, a vybrat ty, které nejlépe odpovídají jejich individuálním potřebám a preferencím. Mohu to zjednodušit: Dělejme společně to, co nám přináší vnitřní osobní naplnění na naší cestě k Bohu.

Dělejme společně to, co nám přináší vnitřní osobní naplnění na naší cestě k Bohu...cesta k Bohu nemôže byť dlhá, trvať roky a desaťročia, nie dlho putovať tou cestou k Bohu - to je zbytočne premárhaný čas...viera v Boha je vždy viera zakorenená v Kristovi (v zmysle ap. Pavla: "už nežijem ja, ale žije vo mne Kristus!",..."chvá­lim sa ukrižovaným a vzkriesením Kristom!", "v Kristovi žijem a zomieram!", "chcem len to, čo chce Kristus!"- vo viere Boha treba teda hľadať (a rýchlo nájsť) Krista, a tak sa nemusím túlať cestou k Bohu roky a desaťročia, a možno ho ani nedosiahnem...cesta k Bohu je vždy priama - nie dlhým hľadaním, ale rýchlym nájdením Krista - je to o pokore, lebo len v nej nájdem Krista, a tak i jeho Otca, lebo Otec a Syn s v jedno...

Není důležitější pochopit, než jen slepě věřit? Záleží na tom, kdy to bude? Důležité je, že k tomu dojde. Cíl by měl spojovat. Způsoby jeho dosažení, pokud jsou myšleny upřímně, nezištně a se vší pokorou a láskou, jsou tím nejdůležitějším pro věřícího za jeho života a přesto jejich různé provedení nemusí být na překážku ve sblížení s ostatními, jelikož směřují ke stejnému. Každý člověk má svou vlastní cestu a způsob, jak se přiblížit k Bohu. Církev může sloužit jako zastřešení a moderátor víry, poskytující podporu a vedení na této cestě. Je důležité respektovat a podporovat různé přístupy, aby každý našel smysl a naplnění ve své vlastní duchovní cestě.

získanie viery je o pokore, vieru môžeme získať len v Kristovi, vo viere v neho - a v tie "rôzne cesty" neverím, lebo sú často doprevádzané špekuláciami, sú to často cesty, ktorá nevedú k viere, odpútavajú od Krista...preto, kto hľadá vieru v Boha, dosiahne ju len v Kristovi - krátkou a jednoduchou cestou v pokore, inak to nejde...dnes máme milióny ľudí, ktorí hľadajú vieru v Boha, idú k nej svojimi "cestami" - a nikdy sa k viere nedostanú (alebo k viere do náboženských spoločností, či siekt)- preto ak chcem žiť vo viere v Boha, uveriť Bohu, spojím sa hneď so všeobecnou Cirkvou, ktorá ma vedie k viere v Kristovi, a tak v jednote s ním k k viere k Bohu Otci...

Ježíš nezaložil "všeobecnou církev" nezaložil ani "pravoslavná církev". ani další různé církve z různými názvy. On založil církev. Což si můžeš přečíst v Bibli.

iste, ale musí to vyvrcholiť v spojení s Cirkvou, inak je to vždy beh na dlhú cestu, s mnohými prekážkami, je to vždy cesta "samého vojáka v poli", ktorý stratil smer., a nepríde nikdy do cieľa, ktorým je živý Kristus v Cirkvi.....

Vizitore, to co ty preferuješ, to je tzv. ekumenismus návratu, a tento model církev na 2. VK opustila.

Visitor to tak nenapsal, napsal toto a to je pravda:"ale musí to vyvrcholiť v spojení s Cirkvou"

víme z písma co je to církev a kde se vyskytuje v tom nejmenším základu:
Matouš 18:20
Ježíš:
„Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“

To učil Hus.

to učím i já