Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Ustanou, ale taky napsal kdy. Až plně poznáme... A to bude až v nebi. Přečti si to celé. Píše kdy, a rozhodně to není teď, když je naše poznání a prorokovani částečné.

Znám to celé.
Proto dávám přednost jiným znakům křesťanství.
Prorokováním Pavel myslel vyučování na základě Písma.
Pokud někdo učí nebiblické věci, může se stokrát odvolávat na mluvení jazyky.

Podle mě je prorokovani prostě prorokovani. I v první církvi byli proroci. Přečti si knihu Skutky. Jeden prorok prorokoval Pavlovi, že bude v Jeruzalémě uveznen.

Ano, byli to jmenovitě obdarovaní křesťané.
Nic nenapovídá tomu, že by to byla běžná záležitost, nebi dokonce, že by o ten dar měli druzí křesťané usilovat.

Bible někdy zmiňuje konkrétní osoby, které prorokují (Sk 11:28, 21:10), ale prorokování nebylo omezeno jen na ně.
Skutky 2:17
„Budou prorokovat vaši synové i vaše dcery... i na své služebníky a služebnice vyleji svého Ducha.“
1Kor 14:31 – Pavel píše:
„Všichni můžete prorokovat jeden po druhém, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzeni.“
To ukazuje, že dar prorokování nebyl omezen na několik jmenovitých jedinců, ale mohl být rozšířenější.

add Abuka: „Nic nenapovídá tomu, že by to byla běžná záležitost.“
To je nepravda.
Zvláště v 1. Korintským 14 Pavel ukazuje, že prorokování bylo běžné ve sboru:
„Usilujte o lásku, a dychtěte po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.“
1Kor 14:5:
„Chci, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste prorokovali.“
Tato slova ukazují, že prorokování bylo žádoucí, podporované a reálně přítomné v křesťanském společenství – tedy běžnější, než tvrdí Abuka

Pavel ve svých listech (zejména 1. Korintským 12–14) nevaruje před jazykem jako takovým, ale napomíná k pořádku a správnému užívání duchovních darů.