Z filozofického hlediska je svoboda schopnost volby mezi alternativami,
které nejsou předem určeny. Jinými slovy, člověk je svobodný tehdy, když
má skutečnou možnost rozhodnout se mezi různými cestami, ne jen mezi tím,
co je „správné“ a tím, co je „špatné“ podle předem daného
řádu.
Pokud je svoboda omezena pouze na to, co je považováno za správné, pak už
nejde o svobodné hledání pravdy, ale spíš o potvrzení toho, co už bylo
určeno. V takovém případě se svoboda blíží poslušnosti, člověk
nevolí, ale následuje.
Mravnost pak není něco, co musí předcházet svobodě, ale může být jejím
výsledkem. Tedy: člověk se může rozhodnout pro dobro ne proto, že musí,
ale protože k tomu dospěje svobodným vnitřním rozhodnutím.