KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE O HOMOSEXUALITĚ
paragraf 2357
Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří pociťují
pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož
pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi
rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části
nevysvětlitelný. (Vizitor psal, že si ji člověk vybere.) Tradice,
opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako
velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou
vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní
úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a
pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být
schvalovány.
paragraf 2358
Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální
sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu
z nich zkouškou. Proto mají být přijímání s úctou, soucitem a
jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé
diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém
životě, a jsou-li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v
důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži.
paragraf 2359
Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnost sebeovládání,
jež vychovává k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného
přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a
rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti.
paragraf 2396
Mezi hříchy, které odporují čistotě, je třeba uvést sebeukájení,
smilstvo, pornografii a homosexuální praktiky.
1