Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

jj, jehovista by byl zahanben, kdyby pozdravil odpadlíka, natož kdyby mu nějak pomohl...

myslím, že si celkom trafil...SJ a samaritánstvo, to je ťažko uskutočniteľné, oni preferujú len seba, tam samaritánstvo, empatia, uznanie, solidarita s inými, charita pre iných,..sú sotva uskutočniteľné, nie sme SJ, a tak nemáme nárok, sme to hříšní křesťanstvo smilnící s králi zermě, tak musíme být odstraněni, a shořet a shasnout, jak ta sirka - a to potvrdil ich najvyšší predstaviteľ - preto sú tak "obľúbení", vedia to všetci, aj Rusi...

Jenom ta klička jehovistů - oni říkají, že nemají problém pomoci samaritánovi = odpadlíkovi v nouzi. Jenže ten příběh je o opaku: samaritán/odpadlík pomohl jehovistovi v nouzi. Ten příběh tam omlátil jehovistům odpadlíka o hlavu.
V biblické moudrosti musíme hlavně hledat sebe, ne furt ty druhé.
Kdo je můj samaritán? Tchýně? Soused? Kdo je můj nepřítel, kterým přímo pohrdám? Už se vám stalo, že jste někým opovrhovali, a ten člověk vás pak něčím zahanbil?
Já někdy opovrhuju mojí matkou, že je mimo, ony se nesnáší s manželkou odjakživa. A už mockrát se mi to vrátilo, když se ukázalo, že mimo jsem byl já a zrovna mama měla pravdu.
Jehovisti jsou takoví duchovní “frajeři,” že oni si mohou dovolit v biblických příbězích vidět jen chyby druhých. Budeme jako jehovisti?

správně, stalo, jsme tvorové omylní a chybující...
ale co čekat od sektářství? jedině popření té myšlenky bezpodmínečné lásky - milujte své nepřátele, poslal jsem vám samé anděly... (ne že bych to vždy dokázal, ale aspoň to chápu, na rozdíl od jehovistů)