děcka potřebují pocit, že si své hnízdo budují sami a po svém. Až se naučí starat se o své, pak mohou dostat i dědictví :-)) Většinou to naopak nefunguje.
děcka potřebují pocit, že si své hnízdo budují sami a po svém. Až se naučí starat se o své, pak mohou dostat i dědictví :-)) Většinou to naopak nefunguje.
Tři a ještě je nejmladší syn. Ten byt bude mojí ženy, dcery ho budou
mít jenom půjčený. Na mě je totiž ten dům, kde budeme bydlet. Tak aby
byla spravedlnost. 
Dlouho to zvažuji jestli to sem napsat ale ja jsem se nedávno vzdala dědictví ve prospěch dětí, děti byli rády a ja taky :-)
Zalezi na okolnostech. Manzel taky nechal prepsat dum po rodicich a taky se vzdal dedictvi, aby dum dostali dva synove stejnym dilem. Starsi vyplatil pak mladsiho a tim je dum jeho. Potiz je vtom ze se musi take starat. Na to prichazeji deti postupne
To právě že, bydlet mám kde a moc toho k životu nepotřebuji, už jsem
zvyklá na ten svůj "komfort":
Přehled od AI: Komfort je stav tělesné i duševní pohody, kdy jsou lidské
potřeby v daném prostředí uspokojeny, což vede k pocitu klidu, bezpečí a
stability.
Myslela jsem to puvodne tak, ze deti mohou byt zahlceny predcasnym dedictvim. Zejmena pokud to maji spolecne nebo maji jine plany
Ono v konečném důsledku se jedno placení notářky ušetřilo, když mně to vynechalo.
Naše rodina je rodinou zemědělců a v těch se "grunty" většinou
nedělily - jeden "zůstal doma" a ostatní vyplatil. Jenže to někdy mohlo
být i likvidační. Proto jsme s bratrem nechali chalupu i pole a lesy
nejmladší sestře: chtěla zůstat doma, tak zůstala. Jenže jí to všechno
"spadlo za krk" - starost o hospodářství i o staré rodiče. Ona to už také
přepsala na svého syna a má jenom doživotní bydlení. Bráchovi jsme
všichni pomohli, když si stavěl svou novou chalupu a pak pomohli všichni
mně - když jsem zdědila po pratetách starou chalupu. Udělala jsem co jsem
zvládla, vychovaly děti ale ještě to potřebuje další úpravy, aby tady
byly dva plnohodnotné byty. Když přišel starší syn s tím, ať mu dám
chalupu, že "jejich" dům nechá exmanželce a dětem a tuhle chalupu dostaví,
poslala jsem ho za sourozenci: "Jste tři, domluvte se mezi sebou. Jak se
rozhodnete, tak to udělám!" Takže šel za mladším synem, ten právě
dostavoval svůj nový dům (a brácha i švagr mu hodně pomohli): "Chcu po
mamce chalupu, chcu ju přestavit. Mám sa domluvit s tebů s se segrů, co vy
na to!" Mladší syn se na bráchu podíval: "A KOLIK na tů přestavbu budeš
CHTÍT PO MNĚ??
takže
přesně naopak
Dcera se tomu chechtala a bylo
domluveno...
Ani
notáře jsme nepotřebovali...smlouvu jsme si sepsali sami, kamarád
právník nám ji jenom pročetl, jestli to má všechny náležitosti
a zanesli jsme to na katastr. Já jsem
chtěla vyhodit starou vanu z koupelny a nechat tam jenom sprchu.. Přijeli jsme
z katastru domů a syn okamžitě vletěl do koupelny a začal vanu bourat. Po
chvíli k nám přijela dcera - a z okna koupelny létaly cihly z obezdívky
vany. Nasadila jsem tragický výraz:: "Ráno sem mu dala chalupu a on mně ju
hneď bůře!!"
Dcera se řehtala, pak přišel
mladší syn, přivezl kachličky a dlažbu, co mu zbyla z jeho stavby
a protože se na vlastním baráku
"vyučil" jak zedníkem tak obkladačem,
do večera nebylo co řešit
jen počkat až to zatvrdne...
No platil jsem notářovi snad 30 tisíc, když jsem ten dům zdědil. Nikdo ho nechtěl, nikdo ho nechtěl udržovat. Já nebyl jinak první dědic, to byla mama se strýcem. Tak teď tam chodím s ženou fachčit, ale drží nás ta naděje, že neshnijeme na dědině. Je to tam super místo, minutu chůze supermarkety, autobus, park, blízko centra a zároveň klidná ulice. Je tam větší ticho jak tady na vesnici dokonce.
Ne, nespletla
měla jsem tam
tetičku

no a pokud to máš: " minutu chůze supermarkety, autobus, park, blízko
centra a zároveň klidná ulice. Je tam větší ticho jak tady na vesnici
dokonce." tak mně ti fakt vychází na ulici blízko hřbitova 
i když - aha - ještě to může být na opačné straně od hlavního tahu -
tam jsou teď postavené nějaké markety...
Jo a dívám se, že kavárna u pana učitele furt funguje, i se zmrzlinou,
no hleďme...ale tam je zase jiný bratranec - náplava z Prahy - hihihi -
pražáci prchají na venkov
pozdravuj ho až půjdeš na kafe
A teď ti OPRAVDU ZÁVIDÍM
přiznám bez mučení
ZÁVIDÍM!
Sice tu práci NE
ale co - jsi
mladý
ale to
místo! Já to tam miluju!
(a blízko i do dobré hospody - tam je super pivo i jídlo!)(aspoň vloni ještě bylo - byly jsme se s dcerou podívat na kvetoucí kamélie a tam nás syn vzal na oběd...)
V létě jsme si tam dali pizzu, byla dobrá. A u dálnice má být snad KFC, to mě zajímá.
To když půjdeš do kterékoliv restaurace, tak nevíš, jak to vypadá v kuchyni s co ti dají pod čumák. Doma si taky dáš řízek z předvčerejška, a to jsem nepromluvil o tom, že někteří občané nepohrdnou ani ragů ze psa.
platí se i za darování... my sice vyloučili dědickou daň (snad) ale zaplatili jsme za darování.
Ano dar je zdaněný. Je lepší prodat za nějakou sumu - i směšnou. Stát
prodával za korunu.

Pokud daruješ v blízké rodině - bratrovi, dětem, daň se neplatí. Uvádí se to přímo v kupní smlouvě kvůli finančáku.
platí se notářovi, není to daň. Jsou to notářské poplatky, o to nižší jsou pak při dědictví. Je to tak, protože jsme letos darovali dům a vím že to tam bylo.
Ale darovací smlouvu si dokážeš napsat a platí se jen za ověření
podpisů.

Určitě, ale tady šlo o speciální případ, darovací smlouvu jsme si sepsali taky. V tomhle případě je smlouva uložena u notáře.
Už jsme psali mraky různých kupní a darovacích smluv. Pokud chcš aby to mělo štábní kulturu, pak je lepší notář... má to v úschově.
No právě. Za to máš hezkou dovolenou na "Velkých divách" nebo "jinde"
na těch "Malých" 
no třeba, ale my měli pro to své důvody. Bylo do toho zapleteno příliš moc lidí a nechceme aby to někdo někdy zpochybnil. A dědic to zaplatil rád.
Smlouvu si můžete napsat sami, když ji napíšete správně, tak to stačí. Ověříte podpisy třeba na poště a zanesete na katastr, tam je poplatek 2000 Kč. Provedou zaplombování, za 20 dnů to převedou. Když si to stáhne finančák, tak doložíte, že jste blízká rodina, ale můžete to rovnou napsat do smlouvy.
Dopixle! Já ti to nové bývání závidím čím dál tím víc

Mimochodem: na podzim jsem byla s farářků Kovářovů na mirabelky
a jely jsme kolem baráka, kde bydlíš
teď
měla jsem
cukání stavit se na kafe
ale Jiřině to bylo
blbé...
Tož jak pojedete příště, se stavte. 
Šak naposledy jsme viděli u řízku na Noci kostelů, to už je tak 2 roky
nazad.
Naposledy jsme se viděli v KFC v Centu Zlín společně s Jonatánem

ta Noc kostelů byla ještě o dva roky dřív
možná i o víc - to jsem ještě
nejezdila do Zlína! Protože my jsme s Johankou jely od toho řízku ještě
dál - do Štípy
a vlezly
jsme na hřbitov do hrobky Seilernů ke Starokatolíkům
(už jsem u nich dávno nebyla, ve
Zlíně se zdržujeme minimálně)
To jsou pohádky
Já jsem vanu vyboural před dvěma
měsíci denodeně na tom makám a hotové to bude doufám příští rok.
Teďka stojím na tom, že sem objednal na Alze diamantový vrátky na
kachličky ty přjdou o vánocích. Dneska se pokusím omítat tu stěnu za
vanou. Pavla je prostě vypravěčka neuvěřitelných příběhů. Například
beton tuhne měsíc a tři dny na něj nesmíš ani šlápnout kecko 
a co odpady a ten nerezovej žlab kam teče ta voda ze sprchy. A jak se
napojoval na ten starej Odpad a co voda nový trubky.

To bylo připraveno! Nerezový žlab tam vůbec nepotřebuji - koupelna je
zespádovaná ze všech stran do kanálu, který byl VEDLE vany! Ten kanál mé
důkladný sifon - dobře se čistí, má litinovou mřížku. No a vana byla
napojena už na ten odpad! Takže se jenom vyhodila JEDNA trubka! Fakt na to
ogaři čuměli! Měli jsme domluvené se sousedem - vodařem - že nám s tím
přijde pomoct. Přišel a jenom kroutil hlavou! Prý: kdo to dělal?? Když
jsem řekla že Slávek Polášků, tak se přestal divit. "Nojo, Slávek! To
byl PAN ZEDNÍK!"..........
(Slávek doplatil na zateplování paneláků. To se dělávalo v zimě. Na
lešení mu přechládly ledviny..několik let dialýzy... transplantace se
nedožil...)
Jo a nové trubky na vodu jsme dělali vloni na jaře, když jsem dělala
fotovoltaiku a nový bojler do patra. Takže sprcha už byla připravena.
Jediné, co ogar dodělal později, bylo madlo na přidržení. To jsme si
nechali namontovat až podle toho, jak to bylo hotové a přesně tam, kde ho
potřebujeme mít. A dobře jsem udělala, že jsem s tím počkala! Ukázalo
se, že tam, kde jsme si mysleli před vyzkoušením nemůže být - tedy -
mohlo by být! ale o pár cm dál to je lepší
Někdy fakt na centimetru záleží
(tady asi na
deseti)
Tak ty si dělala fotovoltaiku. Teď se stanu prorokem. Ty
máš tu fotovoltaiku co si ji vypla a máš to vražený v síti aby se ti
nahřála voda na koupání.
Že jsem se trefil.
Paneli stoji 2000 kčx4= 8000 bojler 8000 kč
měnič 6000kč. kabel 1000kč držáky 6000kč Podvodníci dali za matroš 30
000,- kč a 70 000 si vzali za práci. A ono ti to nejede protože tam dali
málo panelů a systém nedosahuje ve špičce 230V když máš na spirále 120V
tak výkon nejde dolů 2x ale rovnou 4x tak co mám pravdu? 
Houby o tom víš. Ta koupelna byla až někdy do osmdesátých let taková,
jaké se koupelny dělaly v šedesátých letech: na podlaze teraso,
pozinkovaná plechová vana a stěny natřené takovou žlutou voděodolnou
sračkou. Až když si moji rodiče postavili nový dům (1980 na vánoce se
stěhovali), moje pratetička se shlédla v jejich koupelně a protože táta
měl nakoupenou dlažbu a obkládačky (tehdy to bylo nedostatkové zboží)
ještě na jednu koupelnu (měla být v patře jejich domu ale realizovalo se to
až po dalších 15 letech) tak tetičce dal jak dlažbu, tak obkládačky a
koupelnu zrekonstruovali s mým kamarádem - Panem Zedníkem" to byl fakt machr,
Oba dva počítali s tím, že tetička jednou zestárne a do vany už nevleze,
takže to připravili tak, aby vše bylo připraveno na tuto eventualitu. Jenže
tetička odešla bydlet do DPS v době, kdy ještě do vany vlezla - tak vana
zůstala nám a dočkala se až MOJÍ nemohoucnosti
.
Když ogaři vybourali cihly kolem vany, jenom bruskou zbrousili zbytky cihel!
Nic nebetonovali! Pod vanou byl krásný rovný suchý beton, na který mohli
ihned lepit dlažbu!
(Jenom ještě před tím nalepili obklady na zeď za vanou.)
Táta měl dlouho schované jak dlaždice, tak obkládačky, aby to bylo čím
dodělat. Jenže to měl doma
a segra to
vybabrala, když obkládala mléčnici
Já jsem o tom, že to táta schoval,
věděla! Ale když jsem to přišla hledat, zjistila jsem že to už
není...Nic se nestalo. Mně to do konce života vydrží tak, jak to je a až
tady nebudu, stejně si někdo předělá tu koupelnu podle svého - tak o co
jde....
To jenom moji ogaři byli překvapeni
když jsem jim říkala, že to bude
jednoduché, tak mně nevěřili
a pak se
nestíhali divit, že jsem měla pravdu
Nojo, když se ta vana zazdívala tak
ještě nebyli na světě.... 
Takže vy jste nalepili dlažbu pod vanu na rovinu a kam ta voda teče? asi
nikam. Jasně říkala umělá inteligence, že se musí udělat sklon podlahy
2cm na metr. 
Prdlajs na rovinu. Vždyť jsem už psala, že ta koupelna byla vybetonovaná
a vyspádovaná už dávno. 
To je problém si je někde koupit? Proto ti to trvá tak dlouho.
Já udělal sprchový kout se vším všudy (od zlikvidování starého, po
nový z velkých obkladů) za týden úplně sám - a to mě zdržovalo jen
tvrdnutí betonu, samo-nivelačky a pod.

Není sprcha jako sprcha. Někdo koupí celej kout, jenom ho postaví do rohu a objede silikonem, někdo zdí a kachličkuje… Dělal jsem před 2 lety vestavný hajzlík, dělal jsem to sám a poprvé, a dost jsem si s tím teda pohrál. A to nemluvím o tom, že ten hajzl už protíká, a ani o tom mluvit nebudu.
Já na kout nemám prachy, ale na sprchu s termostatem sem prachy sehnal.
Našel jsem v Lídlu byla levní stála jen kolem 2000,- 
Právě takový kout jsem vyhodil. Takže jsem musel spodek vybetonovat,
odizolovat, dát odtokovou mřížku a dlažbu 60x120 - mramorový vzor na
spodek i steny rozměr 120x90 sklo z dvou stran.

to jsou teď ty moderní kouty, není tam vanička... jen odtok. My taky nad tím dva roky přemýšlíme, protože vanička je už hnusná, ale nechce se nám do toho.
Když jsem svého času pobýval na horách, vytékal nám tam z kopce dřevěným korýtkem pramen. To byla jediná voda široko daleko, a nikdo neřešil nějaké kouty:-)
neřešil, já si na vesnici vykopala studnu a to byla radost... když mi voda začala stoupat po kotníky, pak po kolena a nakonec jsem mohla vyprat plíny ve vodě. to ještě pampersky nebyly. Kdysi bylo kdysi. Teď bych u toho umřela.
špatně vy nebo ty si tenkrát neřešil kouty ani by si nevěděl jak-z
nouze cnost 
Ano - vejde tam i stolička - udělal jsem rozvod na 3 sprchy - shora a zboku
a ve výši pasu všechno po ruce - dvě madla. Předtím tam byla půlkruhová
- malá - čistý "horor". 
Bylo to i kvůli tchýní, ale na náš způsob - jsme oba vysocí no a za
"chvíli" už nebudeme nejmladší. 
Mně stačí jedna sprcha a jeden !věšák na sprchu. Já se sprchuji
zásadně sprchou v ruce
pochopitelně
potřebuji
sprchu hlavně zdola nahoru
a většinou se sprchujeme oba dohromady
umýváme jeden druhého. No a je tam
místa dost: dá se tam vjet i s vozíkem. Moji maminku jsme celý minulý rok
sprchovaly na vozíku! Všechny koupelny v naší rodině totiž mají
uprostřed odtokový kanál se sifonem. Měly jsme vozík, kde se dala
prostřední část sedadla vyjmout, takže jsme mohly maminku pořádně umýt
i "zdola" pak ji segra nadzvedla (já jsem ji neunesla) a já ji osprchovala
"načisto". Utřely jsme ji, zabalily do deky a převezly přes chodbu do
lpžnice..... bylo to anjcvajn, pohodlné, maminku to moc neunavilo. Tam je
koupelna větší než mám já, vešly jsme se tam pohodlně s vozíkem i když
je tam vana... to by tady nebylo možné. "Mladí" furt mudrovali, že nám tam
dají sedátko. Ale to má Pavel u sebe doma v koupelně a vůbec to
nevyužíváme. Zato tady mám skládací kovovou židličku s nepromokavým
čalouněním, co jsem vozívala na trhy ke stánku. Ta se osvědčila, když si
někdo z nás potřebuje při mytí sednout. A všimla jsem si, že ji
využívají "mladí" častěji než my "dědci"
Moji milí, v životě jsem se ještě
nikdy neměla tak dobře jako tenhle poslední rok... 
ty že se s někým sprchuješ? to mu musíš sedět za krkem, ale vlastně
co by ne, ty máš sprchu celou koupelnu. 
Ty máš 3 ruky? jadnou držíš sprchu druhopu mydlíš a třetí roukou si
meješ mušličku?
to bych nedal
ti mají šílenci v ruce sprchu. Maximálně až se oplachuji pindíka tak
pustím prudkej proud a držím to v ruce.
Na pindíka prudkej nepouštím, ale špricuju si prudkou horkou vodou prdel. Jak se to rozehřeje, občas i něco vyjede.
Já se přece mám s kým sprchovat! A
když jsme spolu, vzájemně se namydlíme a vzájemné opláchneme sprchou
..... a dál už to vědět nemusíš

ve
sprše to je jasné
ale co
když budeš sama to to by si nedala a já se sprchuji sám i sám jsem doma
Moji ogaři to vyhození vany probírali sáhodlouze několik týdnů
dopředu, zavolali si tady odborníky na radu
a "pány Lorence" na případnou pomoc
a já se tomu stále chechtala a říkala, že je
to zbytečné! Že mně stačí opravdu jenom něco přes metr obkládaček a
asi stejně dlažby - a to stačí to, co Jardovi zbylo! Nevěřili mně. "Mami,
ty si to představuješ STRAŠNĚ JEDNODUŠE, ty nevíš, co fšecko sa musí
udělat!" Říkala jsem jim: "Ale to je nachystané, to váš dědeček se
strýcem Slávkem nachystali, žádné betonování a podobné srandy nebudů!
Já vím, co pod tů vanů je!" Pak jenom kulili očiska
