Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Podobné aktivity nepůsobí věrohodně nikdy. Jak ta lumpárna s oblečením. Diakonie Broumov využívá 80% zisků z prodeje oblečení pro potřeby svých šéfů, na platy, nákup a provoz aut, atd, zkrátka na zisky nejvyšších. Jen asi 20% se dostane k těm, pro které má být sbírky určeny!
To ty hadry radši spálím než tohle podporovat!
Pomáhat ano, ale zásadně jen konkrétním osobám. Nepodporovat příživníky.

tím podpoříš přece ty, co ty hadry koupí. Pro mě je důležitější, že se ty hadry ještě použijí než kdo z toho má peníze.

vyhazovala jsem věci po mamince, i zaarmo bych je dala kdyby je někdo chtěl. bylo tam hodně nových věcí, ale oštítkovaných protože maminka byla poslední půlrok v domově. všecko šlo do kontejneru na hadry.

Koupil jsem vánoční dárky kamarádovi mojeho syna, který má tatu furt ve vězení a mamu divnou, vychovává ho děda, který už má přes 70 let. Řekl jsem mojí ženě, než poslat nějaké sbírce nebo církvi, že radši tomu klukovi. Dělám to každý Vánoce, na narozeniny, v létě bývá u nás na návštěvě skoro furt. Já vyrostl v podobné rodině, tak s ním cítím, beru ho jako vzdálenýho syna.

Je to hodně náročné na logistiku. Hodně záleží na tom, aby byli lidé, kteří to jídlo doručí a rozdělí "koncovým zákazníkům", tedy lidem, kteří to opravdu potřebují - bezdomovcům, matkám samoživitelkám, důchodcům. Tam je pes zakopán! Protože firma/obchod/res­taurace vydává až zbytky, ve večerních a nočních hodinách a pak je nutné to těm potřebným urychleně doručit aby to pokud možno ihned zkonzumovali. No a - jako bezdomovec - čekej, jestli dnes večer nějaké zbytky dostaneš nebo ne! (vím o čem mluvím. moje dcera byla před třemi lety oslovena jednou neziskovkou, která se stará o bezdomovce v jednom středně velkém městě na Moravě, aby šla pracovat do denního centra pro bezdomovce. Není to legrace a také to není práce pro každého, zvlášť ne pro ženskou! Jenže moje dcera je "jaká matka taká Katka" - prostě - vstřícná a empatická ale "nenechá si foukat do polévky" a dovede si "udělat pořádek na hnoji". Po třech letech vidím, že se v té práci "našla", i když, samozřejmě, všichni počítáme s tím, že jednou "vyhoří" a bude muset zaměstnání změnit. Přes dceru vidím tu druhou stranu charitativní práce.... a také problematiku "charitních šatníků" a jiných sbírek, jak tady popisuje Jonatan.
Nejspíš by si to každý kritik měl zkusit, třeba jako dobrovolník, jeden rok na to obětovat dovolenou....asi by se lidé k sobě chovali JINAK a měli by jiný náhled na problém "bezdomovectví".