Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

O tatu se starala babička (jeho matka). O dědu zas moje mama (jeho dcera). Tatu umývaly pečovatelky, dědu mama s tetou. Teta je zdravotní sestra. Ta mu umývala toho pindíka.

Myslím, že nejsložitější na péči o starého člověka je to, kdo mu bude umývat pindíka/pipinu. Do toho se nikomu nechce. Ptal jsem se mojeho syna, jestli mi bude umývat pindíka, až budu starej. Řekl, že ne. Tak si budu umývat pindíka sám.

myslím že to problém není :-))) složitější je, jak ho udržet či dostat na židli aby nespadl. Jak mu umýt vlasy aby nechytl rapla etc. Všecko ostatní je maličkost.

přesně tak pindík je maličkost.
Můj Táta než zemřel tak jednou spadl s postele a několik hodin ležel vedle a bylo otevřené okno a já mysle že bude po něm. Byl zatuhlý a studený. A kupodivu nic mu nebylo ani se nenachladil.
Nejhorší ho dostat na tu postel to byl boj. On vážil přes 100kg.
Namohl jsem si záda, než jsem ho na tu postel dostal.

umejvání pindíka v tom vůbec nevidím problém, prostě úd jako úd ruka je také úd.

Tak na příštím srazu mi umyješ pindíka.

mám pocit, že si na ty pindíky místo na vaginy, jak můžeš mít děti,
ledaže by tvoje žena byla v něčem úchylná, co tě dokáže rajcovat i když si na chlapečky.

Nejsem na pindíky, já raději plátek hovězího.

Moje máma nedokáže chodit na záchod, takže tvoje máma byla tenkrát ve formě posrat celý byt.

jo, až do 99 let. Pořád mohla chodit a o to to bylo tžší. Neviděla, neslyšela, padala, hledala a rozbíjela věci a nábytek. Ležící člověk není tak náročný. Ale dobrý, už to postupně zpracovávám. A omlouvám se že vůbec to téma začínám. Je to ve mě hluboce zabodlé jako trn. Můj pocit neshcopnosti a bezmocnosti a zlyhání. A bezradnosti z toho všeho.

Dochovala jsi maminku, jak jsi mohla, nač si vyčítat. Vždycky si bude člověk říkat, že mohl něco udělat jinak. Viděl jsem na mojí mamě, jak ji to vyčerpávalo, když dědu doopatrovávala, kdybych tam nechodil, nenapadlo by mě, že je to tak náročné.

já vím, jsem si toho vědoma. rozum mě utěšuje. Ale vnitřně cítím jak mě to tížilo, jak jsem byla odtažitá, chránila jsem se určitým chladem a někdy i přetvářkou. KOlikrát jsme si říkala, jak je možné že furt ještě žije.

Když ji bylo 95 a to už jsem nikam nemohla protože furt maminka...tak se říkalo že v její kondici se dožije stovky. a mě se všecko sevřelo, že to snad né, a nakonec jo. a pak už jsme se jen modlila ať to není dalších pět let.

A švagrová na Slovensku má pečovák na bratra. On je schizofrenik, špindíra a provokatér. Jenom spí, jí, a hulí 60 denně. Na vánoce jsme tam byli, tak dělal, že umírá, zavolali sanitku, odvezli ho, a on se v nemocnici začal chovat normálně jako mávnutím kouzelného proutku, aby tam nemusel zůstat. Takže pro něho švagrová rovnou jela pro odvoz. Žena jí poradila, ať ho příště nechá zdechnout.

záleží jak to švagrová snáší, nemusí si nechat všecko od bratra líbit a taky mu nemusí dělat služku. Já tohle řešila s mojí švagrovou. Její psychiatr mi řekl, že když umírá tak ji mám nechat. že stejně neumře. a je to pravda, jen zkouší reakce druhých.

Švagrová je rázná, z ní má respekt. Ona mu třeba nedovolí jíst, dokud se neokoupe, hlad ho nakonec vyžene do vany. Cigarety má na příděl a tak. Vynadat mu do starých kokotů jí taky nedělá obtíž. Je o něho všeobecně dobře postaráno.

kokot po maďarsky Lófas.

Ne - je to fas - Ló je kůň - tak si to slož - a něco ti z toho vyjde.

jo máš pravdu je to koňský kokot, to říkali Maďaři na vojně.

a co takhle ho léčit z té schizofrenie prací a když by nechtěl, tak další stupeň léčby - fyzické tresty. Musí se na něj jako na malé děcko.

to asi nepůjde. Moje sestřenice má schízofrenii, je hrozně hodná ale neskutečně nepořádná a jakmile ji někdo do něčeho nutí či by ji dokonce chtl trestat, chytne záchvat a zhroutí se a nehýbe se vůbec. Teď to má pod kontrolou a je všecko fajn, jen se na ní nemsí být moc hrrr a má úžasného parntera který vydrží úplně všecko. Ona je totiž velice milá, kreativní, spontánní a svým způsobem i ve vysokém věku celkem sexy, tedy líčí se a upravuje jako mladá holka.

já mám bratrance má papíry na hlavu(také schyzofrenik) a nikdy nechodil do práce.
Dostává celé roky prášky a ty nejí. Je rozmazlenej 60 lety fracek, stará matka co se o něj stará, tak na něj nemá rozkazuje doma a nic ji nepomůže. Až umře to z toho domu udělá skvot pro bezdomovce, jak už to tam bylo, když byla matka v nemocnici. Má brách ten je tedy už postiženej na inteligencio tak toho hned odešlou do ústavu.

Jednou ji držel pod krkem, že blbě ustlala postel. ale je zcela normální i je inteligentní je genius na matematiku a i se někak nerozčiluje akorát je hňup. Do čaje sype cukr tak že dá hrnek na okraj stola a to co přesype to padá do koberce který nikdy nečistí prý ten cukr sežerou roztoči. V pokoji chodí v botách a v zimě i v zimních sedí u stolu. A nikdo s nim nic neudělá. nechává stále odemčené dveře. Prý to bylo v dávných dobách normální že se nekradlo prý. Suší pytlíky od čaje na topení aby, když půjdou do spalovny, aby se spálili za méně energie a tím prý šetří přírodu. Řeší stále úsporný motor nebo meteority. Tvrdí že se setkal s Chruščovem nebo že mu vletěl kulový blesk do pusy. Tvrdí že ho po pordu sestřičky zmlátili železnou tyčí do hlavy, pak ho položili na zem sundali kalhotky a vyčůrali se na něj. Na všechno má důkazy ukazival mě na hlavě nějakou prohlubeň a tvrdil že to je od té trubky. Vždycky se tak divně směje jakoby tomu sám nevěřil. Toto už téměř celý život vykládá těm co mu dali ten důchod.

joo podivín. když ho necháš samotného, zasype se bordelem a nevadí mu to.

Já měl problém s mojí schizofrenickou švagrovou. Ona si na mě nějak schizofrenně zasedla nebo co. Vykládala celé rodině, že u nás byla na hlídání její dcera a že jsem ji chtěl zabít. Jindy zase, že jsem zabil moji ženu a bude pohřeb. Jednou jí hráblo a viděla ve městě stát sanitku, přiběhla k ní, tloukla na ni, křičela na posádku, je je uvnitř její mrtvá sestra (moje žena zabitá mnou), že ji musí vidět. Byly u toho i její děti. Sbalili ji policajti a odvezli na psychinu. Manželka ji tam přišla navštívit a ona nechápala, co tam dělá, když je mrtvá. Potom mi to došlo, prý mě závidí manželce, že mě má a ne ona, což by ještě tak nevadilo, ale jak se jí projevila nemoc, začala si mě dosazovat do svých bludů. Před vzdálenější rodinou jsem se styděl jako pes, tam nikdo nevěděl, co z toho je pravda, různý věci vymýšlela, nejenom o mi. (Jonatáne, to je ta s tou sukní s malýma puntíkama.)

Před vzdálenější rodinou jsem se styděl jako pes...nemal si sa, asi Alzheimer alebo pokročilý stav demencie/mentálna rŕetardácia...

nevím o co jde, puntíkovatou ženskou od tebe jsem asi neviděl nevzpomenu si

To nejde, on je úplně nemakačenkovitý. Když měl zakopat psa, když jim zdechl, hodil ho do popelnic vedle u bytovky a řekl, že je zakopanej.

podle mne by si měla být hrdá na to, že si se o ni starala. To že každý končí život jinak s tím nic nenaděláš.
Si hrdá?

ne, jsem jak zbitý pes.

to je dáno tak trochu tvou povahou ale věřít Bohu je těžké