Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Když dnes přijedete na Zakynthos, vidíte bílé pláže, tyrkysové moře a turistický ráj. Pod touto pohlednicovou krásou se ale skrývá příběh, který z ostrova učinil morální výjimku Evropy. Zatímco v nedaleké Soluni nacisté vyhladili více než 90 % židovské populace, na Zakynthosu přežili všichni. Bez výjimky. Každý jeden člověk.
Po kapitulaci Itálie v roce 1943 ostrov obsadili nacisté. Německý velitel Alfred Lüth si předvolal dva muže: pravoslavného metropolitu Chrysostoma a starostu Loukase Karrera. Rozkaz byl jasný a chladný: do 24 hodin dodat seznam všech Židů na ostrově – jména i adresy. Oba věděli, že nejde o administrativní úkon, ale o rozsudek smrti pro 275 sousedů, se kterými žili celý život. Volba byla jednoduchá a zároveň smrtelná: poslušnost a hanba, nebo odpor a smrt.
Když se po lhůtě vrátili na velitelství, velitel natáhl ruku. Metropolita Chrysostomos mu podal jediný list papíru. Byla na něm dvě jména: Chrysostomos a Loukas Karrer.
„Tady jsou vaši Židé,“ řekl klidně. „Pokud je chcete deportovat, začněte námi.“
Ve stejné době, kdy tento pravoslavný biskup nastavoval hruď kulkám, stál v čele Slovenského státu katolický kněz Jozef Tiso. Kontrast je drtivý. Zatímco na Zakynthosu církevní autorita riskovala život, aby zachránila bližní, jinde se pod církevním vedením sestavovaly seznamy, arizoval majetek a stát dokonce platil Němcům za každého deportovaného člověka. Rozdíl nebyl v době ani v tlaku nacistů. Rozdíl byl v charakteru.
Biskupovo gesto nebylo koncem, ale začátkem. Ještě té noci se celý ostrov pohnul. Rybáři, zemědělci, hospodyně, staří i mladí dostali jasný vzkaz: ukrýt je. Všechny. Okamžitě. Začalo tiché spiknutí dobra. Sedm tisíc obyvatel ostrova se pod hrozbou smrti spojilo v mlčení.
Židovské rodiny mizely v horských vesnicích, sklepech, stodolách a rybářských chatrčích. Matky šeptem radily, co si vzít a co nechat. Rybáři převáželi rodiny do skrytých zátok. Děti byly vedeny po kozích stezkách do hor. Nacistické hlídky po celý rok ostrov prohledávaly, vyhrožovaly popravami celých vesnic. Přesto se mezi sedmi tisíci lidmi nenašel jediný zrádce. Nikdo nikoho neudal. Ani za peníze, ani ze strachu.
Když Němci v roce 1944 prchali, lidé se vrátili z hor. Všichni. Sto procent přežití. Všech 275 Židů přežilo, protože sedm tisíc křesťanů se rozhodlo mlčet a nést riziko společně.