Možná teď řeknu něco blbě...všimla jsme si že vetšinou takoví ti
sektáři a zanícení věřící či prosazovatele nějakého názoru jsou
hodně sebestřední lidé. I to dělání dobrých skutků a "chtění být ti
dobří" vztahují na sebe a v důsledku i skrze pocity viny vztahují všecko
na sebe. Jak byli špatní a co provedli, a zda jim odpustí a že nejsou
dostatečně dobří .... všecko vztahují na sebe jako černá díra a tím
vysávají ostatní, kteří dělají a starají se aby vše běželo a nemají
na takové věci vůbec čas. Tedy taková ta dobrota a jak vás mám všechny
rád je nakonec jen způsob jak se udělat ve svých očích snesitelný.
NO takové mám teď myšlenky. Jak si uspořádat svoje nitro tak, abych nebyla
závislá na pozornosti druhých. Abych snesla kritiku, neúspěch a dokázala
být silnější...nehroutila se z toho že něco nemůžu, nedokážu, či
nechci udělat (pro druhé). Abych nebyla hodný a milý pokrytec.

Občas mně nic jiného než udělat si z
problémů legraci nezbývá - jinak jsem po tátovi "rapl" a razdva někomu
vyliskám