Od 12. století u nás začíná katolická církev fakticky nabývat majetek a postupně se stává nezávislá na státu a vladaři. S hromadícím se bohatstvím a narůstajícím vlivem se však rovněž objevují první kritici církevního mamonu, ale i snahy státu znovu církevní majetek kontrolovat.
mě by ale zajímalo, jak- jakým způsobem ten majetek nabývali ?
Myslím, že většinou v závětích, dary, dary od panovníků. Církev i podnikala. Majetek v církvi je zlo.
Mt 6,24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Byly to především dary od panovníka. U nás se zakládaly kláštery a přicházeli domoinikáni, minorité, Klarisky, premonstráti, benediktíni, u Brna v Olavanech cisterciačky. Aby mohli fungovat, obdrželi do své správy i několik vesnic či nějaké území, často bez lidí kam volali osadníky a ti tam zakládali vesnice a společně vytvářeli kulturní krajinu.
Byla jsem na prohlídce kláštera v Herzogenburgu, tam pozval panovník Benediktíny a dal jim za úkol tu poblast osídlit. A tak přicházeli lidé, pracovali a benediktíni to tam řídili.
Panovník (Přemysl Otakar I i Václav I) pak zakládali královská města a taky zakládali kláštery jako záruku kultury, rozvoje a úrovně daného města.
Panovník však půdu dále rozděloval dvěma hlavním skupinám:
Šlechtě: Za věrné služby a vojenskou pomoc získávali šlechtici půdu do držení (původně jako výsluhu, později dědičně). Tím se tvořila pozemková aristokracie.
Církvi: Panovníci i šlechta darovali rozsáhlé pozemky klášterům a biskupstvím, aby si zajistili náboženskou podporu a spásu duše. Církev se tak stala jedním z největších vlastníků půdy.
Poddaní (rolníci), kteří na půdě fyzicky pracovali, ji v tomto období nevlastnili. Měli ji pouze v nájmu, za což museli svým pánům odvádět dávky (v naturáliích nebo penězích) a vykonávat robotu.
Pokud se šlechta starala dobře o své lidi, prosperovali nakonec všichni.
Přehled od AI
Zabavování majetku bylo jedním z hlavních motivů a přímým důsledkem
čarodějnických procesů v 16. až 18. století. Procesy nebyly jen
náboženským fanatismem, ale často ekonomicky motivovaným honem, kdy
konfiskace majetku odsouzených obohatila jak církevní, tak světské
instituce
.
1
1
