Katolická církev měla od dob papeže Řehoře Velikého (asi 540-604) tendenci vyšachovat ze hry veškerý ženský element, s výjimkou neposkvrněné Panny Marie. Učedníky Kristovými byli výhradně muži, zatímco ženy k Ježíši jen zbožně vzhlížely. Máří Magdalénu Řehoř Veliký zařadil mezi lehké děvy, z kterých Ježíš vyhnal sedmero hříchů.
Vzhledem k tomu, že evangelia mnoho osob ženského pohlaví přímo nejmenují, začalo být celé ženské pokolení děleno na dvě skupiny: na počestné panny následující příklad Ježíšovy matky, a na hříšnice lačnící po sexuálním styku, mezi něž svého času podle Řehoře patřila i Máří Magdaléna. Právě ona dávala ženám z druhé skupiny naději, že se mohou z hříchu vykoupit pokáním.
Velkého významu nabyla Magdaléna po Ježíšově ukřižování. Nejenže byla celému procesu osobně přítomna, ale navíc jako první zjistila, že hrob umučeného je prázdný. Zároveň byla první osobou, komu se Ježíš po Zmrtvýchvstání zjevil. Dokonce ji osobně pověřil, aby radostnou zprávu předala jeho učedníkům.
Právě tento bod býval katolickým hodnostářům silně proti srsti, protože nezapadal do jejich učení, že ženě je dovoleno komunikovat s Bohem výhradně skrze svého muže a z tohoto důvodu žena ani nemůže zastávat funkci kazatele a kněze. Ježíš po své smrti přitom se ženou nejen komunikoval, ale dokonce ji učinil první zvěstovatelkou. Vatikánu trvalo 1400 let, než mýlku papeže Řehoře oficiálně přiznal a Magdalénu očistil od stigmatu nevěstky.
a někteří dokonce tvrdí, že Magdalena byla ženou Ježíše.
1
