Suma sumárum: osobnost Miguela Serveta je daleko sympatičtější než
postava Kalvínova a také jeho dílo se venkoncem zdá být pozoruhodnější
než dílo Kalvínovo. Myslím, že by protestantské církve měly svůj vztah
k „velkému reformátoru“ Kalvínovi přehodnotit. Bylo by záhodno odsoudit
jeho vraždění, jeho násilné potlačování svobody ve věcech víry, jímž
bylo v podstatě popřeno reformační poselství.
Stejně kriticky bude třeba se zamyslet i nad Kalvínovým literárním
odkazem, a to i nad tolik uctívaným spisem Instituce (Institutio christianae
religionis, Basilej 1536, red. 1539, 1543, 1550, 1559), který vykazuje
nejrůznější rozpory, jakož i zárodky totality. Je to naopak Servet, kdo se
jeví jako průkopník svobody svědomí a tolerance: „Zdá se mi, že každý
má část pravdy a část omylu a že každý vidí omyl toho druhého, ale
nikdo ten svůj… Bylo by snazší rozhodnout všechny ty otázky, kdyby v
církvi bylo každému povoleno p