Hranice vzplála tam na břehu Rýna,
na ní umírá dálné vlasti syn.
A vůkol něho kacíře proklíná
temnoty vášeň velebíc svůj čin, —
A vy se ptáte: kdo v těch plamenech?
— Toť Mistr Jan — toť nejslavnější Čech!
Však již povstává s Žižkou národ český,
ve hněvu svatém zvedá rameno…
V křižáků mračna metá žhavé blesky
až skloní Říma hrdé temeno!
A v těchto české síly plamenech
žije nám Hus ku věčné slávě Čech!
Zlomena hrůza staré světovlády,
hranice zhasla, kletba ztrnula; —
dobouřil na vždy dusot dragonády,
noc věků mizí, — zoře vzplanula!
A pro tu zoři umřel’s v plamenech
náš Jene velký, chloubo Čechů všech!