Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Tady také ale většinou se zase, po několika letech, vrátili. Víš, ono je to krásné - takové nadšení - ale ono to časem vyprchá. Já pro to mám přirovnání od Marka Twaina: "Krmili mne kaší ale já mám zuby na maso."
U katolíků mně to připadá také takové plytké. Často si připadám jako v nedělní škole . Jak u apoštoláků tak v ŘKC se moc nepočítá s lidmi, kteří přemýšlejí. ČCE tě nutí přemýšlet, občas až moc
I když... hmmm.... jednou jsem seděla pod kazatelnou ve ValMezu a tehdy tam kázal někdo "na handl". Já se těšila na Helera a on přišel někdo jiný. No co, když už tam jsem tak nepůjdu domů! Pohodlně jsem se usadila a poslouchala. Kázání bylo na základě jednoho podobenství. Ten úvod - výklad okolností - se mně jevil poněkud dlouhý ale kazatel mluvil poslouchatelně a já se MOC těšila, až se dostane "k jádru pudla". No a on najednou řekl "amen" - a to byl konec kázání! Čuměla jsem jak vejr, čekala jsem že řekne "pokračování příště" - ale on to byl opravdu konec! Myšlenka žádná.

Silná stránka ČCE je kázání, které je biblické, odborné, srozumitelné. Slabá stránka je ale spánek posluchačů. To v katolických kostelech je zima, tam se usínat nedá.

Nemám rád takový kázání, kde kazatel mluví a mluví a furt nic neřekl. Nebo když za každým třetím slovem řekne jakoby místo "vole" - "halelujá," nebo "ámén!"

Mezi evangelíky stejně jako katolíky, jsem moc lidí nepotkal, kteří by znali Bibli, kteří by rozuměli tomu, čemu věří. Ale čím víc jim to chybělo, tím víc byli přesvědčení o své pravosti.

U apoštoláků bych být nechtěl, tlačili by mě do mluvení v jazycích, musel bych tam juchat při chvalách. Ale oni zase žijí s Bohem upřímně, čtou Bibli, znají evangelium, jsou aktivní ve službě v církvi a v misii. Sleduju místní AC na a je mi smutno, že třeba naše děcka kromě odfláklého nábožka v tom našem sboru nic nemají, a jak děcka těch lidí, co od nás k těm apoštolákům přestoupili, tak tam třeba už vedou chválící skupinku, dělají mládežnické akce, kurzy, svědectví, vidím na nich prostě to nadšení pro Pána.

Proti té "neznalosti" protestuji. Mezi evangelíky je hodně lidí, kteří Bibli znají - a to hodně podrobně. Už od mého mládí byly (a stále jsou) "v módě" biblické kvízy, kde se ukáže, kdo zná a kdo ne. U nás ve sboru bývají také. Občas se to neobejde bez "generčního konfliktu". Na Silvestra nám kvíz připravila mládež. Rozdělili nás do skupinek, celkem vyrovnaných. Kvíz měl podobu nějaké televizní soutěže, kterou jsem neznala. Sousední skupinka měla odpovědět na otázku: "Jak se jmenoval keř, pod kterým seděl Jonáš když vyhlížel zkázu Ninive?"
Hej - schválně - kdo "to dá" aniž by se podíval na nápovědu?
Zkuste to někdo!

U nás to tak není, my na tom nejsme moc dobře.

Ale to je vina rodičů. Už vašich a vás také.

Tady to bylo také ale s tím rozdílem že ti, kteří odešli, neztratili kontakt s těmi, kteří zůstali. Takže třeba já, pokřtěná v JČb, jsem chodila do náboženství tady ve vesnici, k evangelíkům. Nebyla jsem sama a nikdo nic nenamítal. Dokonce ná farář i konfirmoval - jako hosty, bez členství ve sboru.
Samozřejmě že také někteří odešli! Ale jiní zase přišli. Hlavně lidé, kteří se sem přistěhovali, nemají žádné rodinné vazby a jsou to lidé ze sekulárního prostředí. Někteří sice "měli babičku katoličku, co je nechala pokřtít" ale to je tak všechno. Ve sboru našli společenství lidí, kteří je přijímají takoví jací jsou, nesoudí je ani jim nevnucují "tu pravou víru". Jen tak "s nimi jsou". No a pak to dopadne jako letos - musíme mít dva tábory pro děti - dva turnusy - protože přes sto děcek se špatné hlídá
(dnes prý měli na táboře kontrolu z hygieny, zatím nevím, jak to dopadlo)(tenhle turnus vede můj synoveček)

Čumím a tiše závidím.

Tak co? NIKDO si nevzpomene, pod jakým keřem seděl Jonáš, když čekal na zkázu Ninive?
Víte aspoń, co se s tím keřem stalo a proč?

Skočec, né? A nahlodal ho červ a uschl a Jonášovi pražilo na kedlubnu a nadával Bohu. (Hádám z hlavy, nepodvádím.)

Myslel jsem to ale trochu jinak. Né znalosti příběhů a kdo byl kdo, ale znát Písmo, o čem to je, co nám to říká...

Právě na příbězích se to dobře ilustruje - viz ten uschlý skočec! Ale příběh o Jonášovi má víc rovin, jedna je obzvlášť důležitá - někdy ti o tom napíšu. Ale o to mně nešlo.
Jde o ten SKOČEC. Docela by mne zajímalo, CO vyrostlo v katolické slovenské Bibli, nechce se mně to hledat,

S tím skočcem je totiž docela legrace. Kraličtí skočec neznali - ricin tehdy rostl jenom ve středomoří. Takže to přeložili jako "břečťan" V Bibli pro 21. století je dokonce "lopuch"

No a tak když mládež dala do kvízu tuto otázku, tak někdo ze starší generace odpověděl že to byl BŘEČŤAN.
Na obrazovce se objevilo "skočec" a odpověď jim neuznali. Nechtěla jsem dělat scénu a moc protestovat. Připlížila jsem se k faráři: "Radku, oni měli pravdu!! Jdi do kanclu - máš tam "Kraličku" a podívej se, že tam je břečťan!" Farář je sice také mladší generace ale poslechl. Za chvíli se vrátil s Kraličkou v ruce. Zastavil kvíz a skupince body uznali. Jenže mne prásknul! Řekl, že protest vznesla Pavla! Což byl průšvih protože tím se ona skupinka dostala do vedení - za tu odpověď bylo nějak víc bodů - a nakonec to vyhráli! Čekala jsem že někdo z "naší" skupinky mně vynadá - ale - naopak! Fair play je fairplay.
(a fčil už musím k té kadeřnici - nakonec mne "vzala na milost" i když jsem to zrušila - nikdo jiný se asi nepřihlásil o termín )

pavlo co to bylo včera s těma fotkama, čekám, že se ozveš co potřebuješ a ty nic. jenom poznámka o tom že nezvládneš ale nevím co?

Tady mám pro tebe něco lepšího: