Katolíci vytvořili pro své ovečky svět plný útrap a mučednictví - slzavé údolí. Bolest je dotykem Ježíše, radujte se, propagovala jedna katolička.
Radost ze sexu je pro katolíky škodlivá, odvádí je od utrpení křižovaného, které se neustále a do nekonečna musí připomínat.

No jo, ideologie nabírají někdy podivné směry a zákruty. Jediné blaho, které katolíci uznávají je blaho smrti a vysněného posmrtného života.

Celá ta křesťanská ideologie má v podstatě pochmurný ráz, včetně toho, že symbolem křesťanství je popravčí zařízení s přibitým mučedníkem. A to nezmiňuji kanibalismus, byť jen symbolický.

Taková je spiritualita některých katolíků ve starší generaci.

Jasně a takhle ponurá spiritualita je také jedním z důvodů, proč se lidé od církve odvracejí.

Gabriel Chevalier to trefně v jednom svým románu popsal Pane biskupe, ten farář, co ste nám ho poslal, má kázání jen samý hřích, peklo a zatracení. Když svým chlapům nedáme, jak zakazuje, tak jdou za holkama do města a přinesou nemoci. .. (volně, omlouvám se, je to dávno, co jsem to četl).

Ten žil dávno.
Datum narození: 3. května 1895

Děj toho svého románu umístil do meziválečného období, tedy do doby před stovkou let. Líčí tam velmi trefně a nadčasově psychogramy protagonistů.

Vystihuje to jeden starý vtip:

Muž přijde do nebe a Svatý Petr jej provází po nebi. Přijdou k vysoké zdi a Svatý Petr říká: V celém nebi se můžeš radovat a hulákat jak chceš ale tady u té zdi musí být TICHO.
Muž se diví: "Proč?" A Sv. Petr na to: "Víš, za tou zdí jsou KATOLÍCI a oni si myslí, že tady jsou sami."

Křes´tanská ideologie pochmurný ráz nemá. Naopak, je plná radosti. A to radosti i v bolesti.

Katolická církev to obrátila naruby. Radost podmínila bolestí a odříkáním a to je pitomost.

Víš, Ondi, katolická církev je největší křesťanskou sektou.