V lednu 1977 jsem pracovala v laboratoři. Přišla tam "pamačka"
(oddělení práce a mezd) s podpisovým archem protestu proti "ztroskotancům a
samozvancům", kteří sepsli pamflet Charta 77. No a chtěla ode mne podepsat,
že proti tomu, co ti ztroskotanci a samozvanci sepsali, protestuji.
Řekla jsem jí, že vůbec netuším, co je v tom pamfletu napsáno. Že jsem o
tom jenom slyšela ve zprávách a četla v novinách, ale ten text jsem
NEČETLA, takže proti tomu protestova nebudu. Seřvala mne jak malou holku -
že přece musím věřit tomu, co mně o tom řekli!
Já na to: "Můj tatínek byl v roce 1952 na vojně. V té době probíhal
proces se Slánským. Vojákům bylo tehdy nařízeno, aby podepsali petici, že
s procesem souhlasí a že pro ty provinilce žádají TREST SMRTI. Tatínkovi
bylo v té době tolik jako je dnes mně, svým velitelům důvěřoval a petici
podepsal. K jeho velkému překvapení byli odsouzení a popravení v roce 1963
rehabilitováni! Tatínek cítí svůj tehdejš podpis jako velikou vinu.a
spoluůčast na justičních vraždách. Takže proto já nikdy nepodepíšu
NIC, o čem bych byla sama vnitřně přesvědčena že je to pravda. Přineste
ten text, já si to přečtu a pak se rozhodnu" a nepodepsala jsem to. Nojo,
mně tehdy končila půlroční zkušební doba a měla jsem dostat vyšší
plat. Byli jsme tam 3 spolužáci, ti dva vyšší plat dostali, já ne....
Takže: co ty? Četl jsi to anebo jenom dáš na to, co ti někdo nakuká?
