Vím. 
A v roce 1953 si tam tisícovkama zapalovali cigarety.
Tam bylo dějinných mezníků…
Vím. 
A v roce 1953 si tam tisícovkama zapalovali cigarety.
Tam bylo dějinných mezníků…
Nejenom na Hostýně. I v mnoha domácnostech si lidé zapalovali fajfky
takhle.... naštěstí to neudělal můj pradědeček. Ten totiž v roce 1953
prodal zahradu u svého domu (kde teď bydlím já - ale tehdy to byla jen alá
chaloupka) místnímu holiči. který si na ní chtěl postavit rodinný dům.
No a za pár dnů přišla měnová reforma. Asi 50,- Kč na osobu se dalo
směnit v kurzu 1:1, pak to rychle klesalo. No a tak staříček měl v
šuplíku téměř neplatné peníze a holič měl pozemek. Staříček neměl
penzi, žil u dcery a teď ani neměl peníze pro dceru, která ho živila! To
nebyla žádná legrace. A tím příběh může končit: holič má pozemek a
staříček nemá nic. Jenže příběh tím nekončí. Holič přijde za
pradědečkem: "Strýcu, vraťte mně tý peníze, stejně vám na nic nejsů!"
A tož staříček otevře šuplík a peníze holiči vrátí. Netuším jak to
holič udělal (nejspíš obešel místní chudé lidi, kteří měli více
dětí a "hotových" peněz neměli ani na výměnu 1:1 - bylo jich tady
hodně), jisté je jenom to, že za nějaký čas přišel za staříčkem znovu
a pozemek mu zaplatil, tentokrát v platných bankovkách - a - jak říkávaly
jeho dcery - moje pratety - zaplatil ho opravdu dobře!. Holič s manželkou a
malou dcerkou postavili hezký rodinný dům a se sousedy dobře vycházeli....
roky plynuly... dcera se provdala (ale děti neměla) a v den, kdy letěl
Gagarin do vesmíru můj pradědeček zemřel, A narodil se můj bratr. Po roce
staříčkova dvera s manželem a její dvě neprovdané sestry začaly stavět
tento dům. Stavěly jej pro sebe a - pro - tedhy pětiletou - praneteřinku
(když už jejich milovaný synovec "má dědica"
) - tedy: pro mne... o 35 let později
jsem dům opravdu zdědila (a dostavěla) a bydlím tady. V sousedství bydlí
dcera toho holiče (on i jeho manželka již dávno zemřeli) o deset let
starší než já s dcerou, vnučkou a roční pravnučkou Barborkou.
Vycházíme mezi sebou stále velmi dobře. Když cokoliv potřebuji, sousedovic
chlapi jsou vždy ochotni "zachránit situaci" než má čas některé z mých
dětí a když odjedu, dohlédnou mně na dům. Lepší sousedy nemá nikdo (a
oni si na mne také nestěžují, hihihi - teď "mladí" s Barunkou staví svůj
dům na zbylé části pozemku, co holič koupil od pradědečka, umožnila jsem
jim široký příjezd na stavbu s technikou - na zahradě mám namísto brambor
panely po kterých jezdí domíchávače s betonem
"dědina" kroutí hlavou - rakhle dobře
spolu nevychází ani příbuzní - ........a celé to začalo dobrým skutkem
toho holiče - prapradědečka Barborky..............