Myslím že podvědomě důvěřuji církvi s tisíceloutou tradicí více než odtrženým drobným a o to horlivějším denominacím. Mám hodně přátel jak od metodistů, adventistů, baptistů a to co měna nich děsilo byla jejích horlivost a z toho rezultující nesnášenlivost. I proto jsem psala o škodlivé horlivosti která může vyústit v postoj "jak to říkám já, tak je to správně" a ti ostatní to mají blbě. Protože tento postoj je konec dialogu a vlastně vyhání a odhání ostatní pryč. Proto s přáteli z jiných denominací moc nediskutuji, vyslechnu si je, pokývu hlavou jakože je hezké že jsou tak snaživí, protože si sami skládají písně a dělají mše, a učí děti a vytvřáejí křesťanskou zábavu pro všecky známé a to je vše. Tohle by mě ubilo.


to záleží na tobě. K tomu, aby jste
měli problém i při evangelizovani je třeba dva, kteří chtějí prosadit to
své. Každý ale by měl vědět, že tudy nevěda cesta, že tady jde zase o
Boží milost. Přece Boha nemůžeš někomu násilím vynucovat. Bůh přišel
hledat své děti, ovečky, to není naše práce. My můžeme zasévat, ale
růst dává Bůh.
Tak takhle já to cítím. Nic jím
nevnucují, chci žít tak, aby oni zatoužili po takovém životě, aby oni se
začaly ptát.....a já pak můžu svědčit. Nejhorší je to, co dělá dnes
křesťanský svět, žije jak ten svět, lžou, okrádají, rozvádějí
se.....ale chtějí někdy spravedlivějším než oni strašně svědčit o
Bohu. Jak pak to může skončit?