Každá církev to má jinak. U nás (kde jsem byl do léta) si faráře hledá sbor sám, většinou z nabídky v církevním tisku. Pak si o něm hlasuje, jestli ho chce. Stejně jej může kdykoliv hlasováním odvolat. Nejvyšší slovo má hlasování členů sboru na shromáždění. U vás v KC a SJ si dosazuje duchovního nadřízený, který ho i odvolává.
Oboje má výhody i nevýhody.
Badatelé Bible to měli a dodnes mají na tom hlasování; SJ to Rutherford změnil na tu metodu dosazování.
Ano.
My ale spíše mluvíme o jmenování.
(Titovi 1:5)
Nechal jsem tě na Krétě, abys napravil věci, které nejsou v pořádku,
a abys podle mých pokynů v jednom městě za druhým jmenoval
starší.
Rutherford, ten se řídil Biblí, že se od něho trhli Badatelé Bible.
Jmenování starších ve sborech je biblické, jak vyplývá z Pavlových
slov.
Píše se někde v dopisech o volených starších?
Jmenování starších biblické je, a taky ho považuju za lepší, jen by měl jmenovatel promyslet i názor sboru. Mi šlo ale o reakci na Vizitorův fanatický hvizd o všestranně dokonalé ŘKC. S oběma metodama mám osobní zkušenost. V 1. případě hráblo biskupovi a dával na sbor nevhodné faráře, kdy ty sbory šly pak do háje; v 2. případě farář skákal, jak ve sboru pískali, aby nešel na pracák.
Názor sboru může být ovlivněn sympatiemi nebo antipatiemi.
Rozhodující je, jak se dotyčný dlouhodobě jeví podle biblických
požadavků.
Ostatně takové jmenování nespadne z nebe, cestujícímu dozorci ho navrhne
rada starších, jejíž členové dotyčného bratra dobře znají, stejně
jako ho zná i "krajánek" na základě svých návštěv ve sboru. Doporučení
musí být jednomyslné, ostatně jako všechna rozhodnutí rady starších.
2
1