Nejde to na slovenském venkově, zatím, slovenská ekuména je v
počátcích. Proti tomu ekumenickou situaci v ČR ve velkých městech, nebo
třeba v Německu, už lze hodnotit zcela naopak jako dobu post-ekumenickou. Tam
církve spolupracují se samozřejmostí, jak prakticky, tak duchovně, a stojí
před kapitolou technického sjednocení. Tam už se neřeší proč, ale jak.
Že je ekuména na Slovensku zaostalá, nebo že je spíš Vizitor zaostalý
(protože v Bratislavě nějaká ekuména běží), to je vina vás,
jednotlivých věřících, protože ekuména má vzejít zdola. Ekuména typu
shora, kdy se na ní domluví faráři mezi sebou nebo dokonce zastupitelstvo
města, není moc funkční, ale často je začátkem. 
Brzdou slovenské ekumény je i to, že jsou tam plné kostely, tam k sobě
nikoho nepotřebují. U nás v obci, kde je tisíc obyvatel, je už ekuména
nutností, pokud věřící chtějí duchovní aktivity, jaké by jedna církev
nebyla schopna personálně sama udělat. Třeba projekty Modlitby matek,
Modlitby otců, večery chval nebo Noc kostelů. - To děláme jen ekumenicky,
jedna nebo druhá církev sama za sebe tady nedá dohromady tolik nadšenců.
Samozřejmě pokud duchovně skromným (či líným) Slovákům stačí mše
a víc toho dělat nechtějí, ekuménu z nutnosti ani nepotřebují. 
Níže jsem vyfotil církevní dokumenty.
1
