Nejde to na slovenském venkově, zatím, slovenská ekuména je v počátcích. Proti tomu ekumenickou situaci v ČR ve velkých městech, nebo třeba v Německu, už lze hodnotit zcela naopak jako dobu post-ekumenickou. Tam církve spolupracují se samozřejmostí, jak prakticky, tak duchovně, a stojí před kapitolou technického sjednocení. Tam už se neřeší proč, ale jak.
Že je ekuména na Slovensku zaostalá, nebo že je spíš Vizitor zaostalý (protože v Bratislavě nějaká ekuména běží), to je vina vás, jednotlivých věřících, protože ekuména má vzejít zdola. Ekuména typu shora, kdy se na ní domluví faráři mezi sebou nebo dokonce zastupitelstvo města, není moc funkční, ale často je začátkem.
Brzdou slovenské ekumény je i to, že jsou tam plné kostely, tam k sobě nikoho nepotřebují. U nás v obci, kde je tisíc obyvatel, je už ekuména nutností, pokud věřící chtějí duchovní aktivity, jaké by jedna církev nebyla schopna personálně sama udělat. Třeba projekty Modlitby matek, Modlitby otců, večery chval nebo Noc kostelů. - To děláme jen ekumenicky, jedna nebo druhá církev sama za sebe tady nedá dohromady tolik nadšenců.
Samozřejmě pokud duchovně skromným (či líným) Slovákům stačí mše a víc toho dělat nechtějí, ekuménu z nutnosti ani nepotřebují.
Níže jsem vyfotil církevní dokumenty.