Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

O tom se snad tady nebudete přít.
Z wiki jsem teď vytáhla:
Jako světová náboženství jsou označována ta náboženství s největším počtem vyznavačů, mezi která je téměř vždy počítáno křesťanství, judaismus, islám, buddhismus a hinduismus.

nie je to tak, budhizmus nemá vo svojom učení osobného (ani neosobného) Boha/boha, a tak nemôže byť ná"bože"nstvom (hoci sa mu všeobecne- ale neoprávnene štatút náboženstva priznáva)...Da­lajláme pri návšteve Slovenska (2009) v Aule UK pred univerzitnou spoločnosťou povedal: "moja viera nepotrebuje osobného Boha!" - (pozn.: ak je Boh, tak je len osobný) - a v sále to mierne (u veriacich) zašumelo...bud­hizmus je vecne filozofia ľudského ducha a správania sa človeka k človeku bez osobného Boha, a ani neosobného...

Může být náboženstvím, i když nemá Boha. Nikde není psáno, že náboženství musí mít nějakého Boha (osobního či neosobního). Budhismus k dosažení svého cíle, jímž je zbavení člověka utrpení/stras­ti/mizérie (=ekvivalent spásy), Boha opravdu nepotřebuje. A není to pouhá filozofie, poněvadž obsahuje i praktické až obřadní úkony, jak tohoto cíle dosáhnout. Budhismus je kompletně, se vším všudy náboženská cesta - cesta vedoucí k navrácení člověka jeho podstatě.

Zastánci Budhismu si možná myslí, že je to cesta k podstatě člověka, ale tu cestu nikdo nezdolal, protože je jen člověk.
Nezdolal ji, protože je to ateistická cesta využívající pyšně schopnosti člověka, které pasuje na schopnosti Boha.
Extrémní interpretací Budhismu je Hitlerovský fašizmus a jeho vyvýšením člověka germánské rasy, který měl mít schopnosti tuto cestu zdolat. Hákový kříž toto spojení s Budhismem symbolizuje.

pohanské filozofie (včetne budhizmu) sú akože u ľudí OK, dokonca móda - ALE sú to najväčšie nebezpečenstvá pre kresťanskú vieru - odpútavajú od viery v osobného zjaveného (biblického) Boha, od Krista - proste obrovská konkurencia pre kresťanskú vieru, lebo tieto filozofie propagujú de facto dobro, pokoj ducha, zmierenie, nekonfliktnosť, nenásilie, miernosť v prejavoch a vo vzťahoch. proste sú dnes často "in" i v Európe (a vo svete), dokonca v nadpolovičných kresťanských štátoch - nevyžadujú pokánie pred Bohom, mravnú disciplínu, nepoznajú/neuz­návajú hriech, propagujú akúsi karmickú "samospásu" bez Boha - tam stačí: ži a nechaj žiť, neubližuj, nemiešaj sa iným do života, a pod...- kresťanstvo ide hodne ďalej...

Jo to tady často předvádíte že kam :-).

ak nedokážete vecne reagovať (bez osobných invektív), tak nereagujte, je to slušnosť....

Vy jste mne tu minulý týden invektívama napadal v takové míře že by jste měl držet pusu a krok.

opakujem, dal som obsiahlejší príspevok, takže, ak dokážete, reagujte na dané veci, - ak to nedokážete, radšej mlčte...osobné napádanie/pro­vokácie je váš, ako ukazujete, životabudič, a robíte to roky...

Vy si dávejte pozor na svoje příspěvky, hovado jedno.

Tak konkurence pro křesťanství budhismus jistě je. Taky proto, že propaguje tytéž hodnoty co křesťanství, i když některé v širší míře, např. v křesťanství je láska orientovaná jen vůči člověku, zatímco budhismus ji orientuje na všechny živé tvory. Budhismus učí soucítit se všema tvorama, ne jenom s člověkem.
Jinak ale neni moudrý hodnotit něco, co neznáš: budhismus vyžaduje mravní disciplínu, je to součást Budhovo osmidílné stezky která je vtělena do tohoto verše:
Nekonat zlo,
kultivovat dobro,
očistit svoji mysl –
to je rada všech budhů.

Budhismus jestliže neuznává existenci žádné všemocné bytosti ve smyslu Boha, tak samozřejmě nezná pokání, hřích ani spásu (tudíž ani spasitele). Budhismus to zkrátka nepotřebuje. K dosažení osvícení, (probuzení, budhovství), jehož jedním z efektů je zbavení se strasti, není nic takového třeba. Budhismus jde cestou poznání, vhledu, kterého je dosahováno v meditacích a jehož následnou aplikací se stoupá výš po duchovním žebříku až případně k samému jeho vrcholu.

Jsem si všimla že rozdíl mezi Budhismem a Křesťanstvím je takový že Budhismus jde sice k jakémusi "vrcholu" ale Křesťanství jde k bližním tak jako k sobě.

Křesťanství má taky přece svůj vrchol: Boha, a taky představuje cestu k tomuto vrcholu: ke království Božímu.

No a Království je vždy o mnoha členech, osob každého království.

Budhismus není schopen zajistit tuto cestu, takže je to jen iluze, že by někdo dosáhl cíle.
Budhisté si jen namlouvají, že je člověk sám o sobě něčeho takového může dosáhnout.
Pro Budhisty je meditace vrchol jejich snažení. Pro křesťana je to jen začátek a nástroj jak se spojit s Bohem.
Budhismus má negativní postoj ke světu proto je to jen nedokonalá filozofie, která trvalé štěstí nepřináší.

To samé se dá prohlásit i o křesťanství. To se dá stejně tak vyhodnotit jako iluzi.
Meditace není vrchol, meditace je prostředek vedoucí k tomu vrcholu (tak jako je jím v křesťanství víra). Jinak budhistická a křesťanská meditace vypadá každá úplně jinak.
Nevim jak jsi na to přišel, že má budhismus negativní postoj ke světu. To samé se dá ostatně prohlásit i o křesťanství, když křesťané nemají být kamarádi "tohoto světa".

jo, vždyť je tam podobností až až...

jo paralel je mezi nimi spousta, hlavně v základu obou učení. Jen to nechce být křesťansko-středný, aby bylo možno je vidět.

křesťan má být aktivní: "jděte do celého světa a získávejte mě učedníky"
nemají být kamarádu světa?omyl je třeba zjistit jakého světa-není myšleno celého světa

No právě: ono je to nějak myšleno. To samé platí i u budhismu.

meditace je cílem Budhismu protože se promedituji do nevědomí, nebo nirvány nebo jak té ptákovině říkají.
V podstatě za meditaci nic není, takže je to jejich vrchol a i konec.
Naopak křesťan meditací začíná.
Některé Budhistické poučky jsou v souladu s pravdou, ale celkově je to jen zaostalá filozofie nesrovnatelná s křesťanstvím. Nedá se tedy ani říci, že křesťanství tato filozofie nesahá ani po kotníky.

Uvažuj, cílem je právě ta nirvána a meditace je prostředkem k jejímu dosažení.
Takhle hodnotit meditaci nemůžeš, protože to prostě nevíš. Takhle se vlastně chováš jako Ondi vůči křesťanství: a priori hodnotíš a zavrhuješ něco, co neznáš.
Křesťanská meditace je v podstatě rozjímání o Bohu, což je něco naprosto jiného než budhistická meditace.
Nevim oč je budhismus zaostalejší než křesťanství a nevim ani na základě čeho by se toto dalo nějak poměřovat.

To jejich meditováni má cíl přestat existovat. Budhista dosahuje štěstí tím, že uteče od problému.
Budhista se učí být vznešeným zbabělcem. Jedině křesťan jde do problému a řeší. Je solí země.
Kdežto Budhista je přizdi sráč, který odsoudil svět, aby se s ním ve své lenosti nemusel zabývat.
Proto hromady mnichů nic nedělají, jen meditují o ničem, čehož mají i dosáhnout.

No tak to určitě ne.