Starokatolická církev je křesťanskou církví, která se v několika
fázích s gradací v druhé polovině 19. století po Prvním vatikánském
koncilu oddělila od římskokatolické církve pro nesouhlas v základních
doktrinárních otázkách, především pak v oblasti papežské neomylnosti a
papežově primátu nad celou církvi. Starokatolické církve v jednotlivých
zemích jsou autokefálními církevními společenstvími. Některé z nich
jsou sdruženy v Utrechtské unii (UU) starokatolických církví v čele s
arcibiskupem v Utrechtu (je předsedou Mezinárodní biskupské konference
Utrechtské unie starokatolických církví). Starokatolické církve netvoří
jeden celek s Katolickou církví vedenou římským papežem, stejně jako
pravoslavné církve.
Starokatolíci odmítají dogmata o papežské neomylnosti a primátu papeže
nad celou církví. Taktéž odmítají dogmatizovat neposkvrněné početí a
nanebevzetí Panny Marie.
Starokatolíci vysluhují sedm svátostí: křest, Eucharistie, biřmování,
zpověď, kněžství, manželství a pomazání nemocných. Duchovní
starokatolické církve jsou vysvěcení v platné apoštolské posloupnosti,
která je uznána i římskokatolickou církví. Římskokatolická církev
však neuznává svěcení udělené ženám, protože je považuje za
neplatné.
Průběh eucharistické slavnosti (mše) není tak svázán předpisy jako v
římskokatolické církvi. Je kladen důraz na aktivní účast celé komunity.
Přijímání eucharistie je zásadně podobojí.
vy byste se měl naučit rozlišovat, s protestantismem nemá moc
společného, spíš odmítá některé vaše výmysly, které jste povýšili
na dogmata...
1
1
