Co když jsou ve sboru jen samí ňoumové? To si musí jednoho (jednu) vzít?
Znám takový případ. Seznámil je dozorce, byli ze dvou různých sborů v našem kraji. Ona byla inteligent, on byl ťula s nízkým IQ a ještě o to větší fanatik. Dnes už jsou rozvedení. Byla to na první pohled vzorná jehovistická rodinka. Ale když byli u nás na návštěvě a mluvili jsme spolu, tak jsem nechápal, v jaké loterii ta ženská toho troubu vyhrála. No v jehovistické! Ona mu pak utekla s nějakým jiným chlapem.
To si neumím představit. Tam se přece sedí na bobku a kouká na kazatele
na pódiu, popřípadě po šikovných sestrách v hledišti, ale co dál, jak k
tomu seznámení dojde? To jako si vyhlídnu sestru a o pauze za ní zajdu a
řeknu: “Ahoj sestro, vypadáš skoro jako Selena Gomez, budeme spolu
chodit?” 
A když jsou dnes sjezdy na tabletu, tak můžu jen 
je tam dost přestávek. Lidé korzuji a povídají
si, hledají své známé. A za takových okolností nějaký hoch natrefi na
hezkou holku a vymění si adresy a potom si začnou dopisovat, telefonovat a
scházet se.
Já bych se neodhodlal jenom tak jít za nějakou holkou, jsem nesmělý. Já bych se na sjezdu nikdy neseznámil. S mojí ženou jsem se seznámil na seznamce, to bylo jednodušší.
Jako student jsem byl zamilovaný do jedné holky z vlaku, kterým jsem jezdil do školy. Napsal jsem jí dopis a kamarád jí ho předal. Ona pak přišla za mnou, že se jí líbím taky. Já jsem ji totiž sám neoslovil ani po tom dopisu. Jednou jsme se byli spolu projít a skončilo to, nějak to nebylo ono. Za to s manželkou jsme se na prvním rande domluvili, že se vezmeme, no a jsme spolu dodnes.
1