To je těžké. Na každém sjezdu jsou účastníci povzbuzováni k větším výkonům. I na některých shromážděních. SJ tím žijí, že se snaží dělat všechno pro to, aby měli více času a mohli být průkopníci.
To je těžké. Na každém sjezdu jsou účastníci povzbuzováni k větším výkonům. I na některých shromážděních. SJ tím žijí, že se snaží dělat všechno pro to, aby měli více času a mohli být průkopníci.
To já chápu. Přesto se domnívám, že je to pud sebezáchový který se třeba probudí a začne člověku vrtat v hlavě. a řekne že je to úplně jedno jeslti mě někdo na sjezdu pochválí nebo ne. Prostě nenechat sestrhnout davovou psychozou. ukročit stranou. Někdy jakoby záchranná brzda, která řekne "stačí", ať si povídají.
Znala jsem pár jedinců, kteří to takhle dokázali. Je to ale těžké neplout s davem.
Je možné alespoň ze začátku se rozdvojit. Tedy nebrat až tak vážně vše co se říká. Jsem ročník 59 a zažila jsem neuvěřitelné aktivity ohledně prvního máje, nebo oceňování hrdina socialistické práce, různé návštevy sovětských delegací a to vše v takovém podivném komickém duchu, že tohle přece nemůže být pravda. a přesto jsem tam byla, skandovala, účastnila se ovšem s rozdílem že jsem to nebrala zas tak vážně. A pak mi bylo jedno že nejsem hrdinkou socialistické práce a nejsem vyznamenaná jako údernice. Prostě tak nějak šedivá myš. A jak je člověk tak trochu v pozadí, všímá si toho více a lépe proplouvá systémem. Tedy nejsem žádný disident. Né žebych naváděla k revoltě, ale stačí se tolik nesnažit.
Cože Radko, ty jsi 1959, tak to jsi taky stařenka. Myslel jsem, že máš tak 40 let.
s tolika vnuky? přece nebudu mít 5 vnuků ve 40 letech :-)) a mámu téměř stoletou.
Mi to sedí: Ve 20ti mělas dítě a tvoje dítě mělo ve 20ti paterčata,
však to bylo i v televizi, a tvoje máma měla tebe v 60ti. 