Je možné alespoň ze začátku se rozdvojit. Tedy nebrat až tak vážně
vše co se říká. Jsem ročník 59 a zažila jsem neuvěřitelné aktivity
ohledně prvního máje, nebo oceňování hrdina socialistické práce, různé
návštevy sovětských delegací a to vše v takovém podivném komickém
duchu, že tohle přece nemůže být pravda. a přesto jsem tam byla,
skandovala, účastnila se ovšem s rozdílem že jsem to nebrala zas tak
vážně. A pak mi bylo jedno že nejsem hrdinkou socialistické práce a nejsem
vyznamenaná jako údernice. Prostě tak nějak šedivá myš. A jak je člověk
tak trochu v pozadí, všímá si toho více a lépe proplouvá systémem. Tedy
nejsem žádný disident. Né žebych naváděla k revoltě, ale stačí se
tolik nesnažit.