Já ten pach nějak nevnímám, považuji to za něco co k tomu patří. Asi
proto, že tam chodívám od dětství. Do Brna jezdívala moje stařenka, k
ovdovělé švagrové a brávala mne s sebou, se sestřenkama jsme prolézaly
město.... táta tam jezdíval na veletrhy, do různých kovošrotů
a hlavně do prodejny náhradních dílů
Zetoru! Zalezl do skladu, vydržel tam tři hodiny než našel všechno co
potřeboval
a já si na chodbě četla knížku. Za
odměnu jsme šli do divadla! (strýček byl dramaturgem v Mahence a do divadla
mne tahali každý večer. Na operu Dalibor mne vytáhli v mých pěti letech a
já divadlu, hlavně opeře, úplně propadla... jó, to byly časy!)