Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Řeknu ti příklad, který tento týden zažila moje manželka. Ona dělá každý rok o adventu na faře odpoledne tvoření pro maminky s děckama a zve na to nevěřící maminky z vesnice. Má to být misijní akce, že lidi přijdou na faru a poznají se s křesťany, lidi počítají s tím, že když jdou na faru, tak tam budou i nějaký křesťanský písně a bude se tam mluvit o Kristu. Když to chtěla udělat poprvé před léty, tak si to musela vybojovat, protože farář nechtěl mít práci navíc kvůli její aktivitě a starší kritizovali, že nám nemají co cizí lidi chodit na faru. Já bych jim řekl, tak si teda trhněte nohou, já nic teda dělat nebudu, ale ona taková není a trvala si na tom. Tak to tam několik let dělala a bylo to v pohodě, některé maminky pak i začaly chodit do církve a na modlitby matek. Jenže letos do toho začala kecat jedna sestra ze sboru, která by chtěla všemu šéfovat, zkritizovala jí to a že ona by to udělala líp. No tak se tam ženský pohádaly a i farář toho využil, aby jí to mohl znechutit, takže to obrečela a už to dál dělat nebude. No a ta chytrá sestra dle očekávání nevymyslela nic a farář je rád, že se té aktivity konečně zbavil, protože pro něho to byla jen starost navíc bez vlivu na jeho plat. No a právě na tuto situaci mi sedlo to slovo toho kluka z toho videa, jak ona to cítila, že má něco dělat a jak se k tomu Bůh i přiznal, ale jak ji ve sboru s tím vykopli.