Já se narodila 3.12. a ten rok už byla spousta sněhu. Staříček
očekávání prvého vnoučete prožíval snad víc než moji rodiče
a tak už v létě vzal ke kožešníkovi
krásně vydělané ovčí kůže, kus zeleného sukna a nechal ušít teplý
fusak. Velký a těžký. (Ještě já jsem ho používala pro své děti ale
segra ho pak vyhodila. Škoda.) Přišly vánoce. Na první svátek vánoční
šla maminka dolů do vesnice do kostela. Nakojila mne než odešla a domluvila
se s tatínkem, že mne pak přinese dolů, pod kopec, k maminčiným rodičům.
(výškový rozdíl 140 metrů). Stařenka mne přebalila, zabalila do peřinky,
deky, vložila do fusaku, pěkně zapla a vynsela na podsínek, kde už čekal
oblečený můj tatínek a uzlíček (no, byl to pořádný uzel!) si převzal.
Stařenka se ale nepodívala, v čem je její synáček obutý. Za chvíli
zahlédla oknem nějaký pohyb. Kolem oken projížděl lyžař. Stařenka
vyběhla na podsínek a ještě zahlédla, jak se její syneček řítí na
lyžích dolů z kopce, přes pole k lesu v "ráztoce" (strž kolem potoka), na
zádech vojenský baťoh z kterého vykukoval fusak
Jak vidíte - tatínek sebou nikde
nešvácnul ani mne tím fusakem neudusil 