Já se narodila 3.12. a ten rok už byla spousta sněhu. Staříček
očekávání prvého vnoučete prožíval snad víc než moji rodiče
a tak už v létě
vzal ke kožešníkovi krásně vydělané ovčí kůže, kus zeleného sukna a
nechal ušít teplý fusak. Velký a těžký. (Ještě já jsem ho používala
pro své děti ale segra ho pak vyhodila. Škoda.) Přišly vánoce. Na první
svátek vánoční šla maminka dolů do vesnice do kostela. Nakojila mne než
odešla a domluvila se s tatínkem, že mne pak přinese dolů, pod kopec, k
maminčiným rodičům. (výškový rozdíl 140 metrů). Stařenka mne
přebalila, zabalila do peřinky, deky, vložila do fusaku, pěkně zapla a
vynsela na podsínek, kde už čekal oblečený můj tatínek a uzlíček (no,
byl to pořádný uzel!) si převzal. Stařenka se ale nepodívala, v čem je
její synáček obutý. Za chvíli zahlédla oknem nějaký pohyb. Kolem oken
projížděl lyžař. Stařenka vyběhla na podsínek a ještě zahlédla, jak
se její syneček řítí na lyžích dolů z kopce, přes pole k lesu v
"ráztoce" (strž kolem potoka), na zádech vojenský baťoh z kterého
vykukoval fusak
Jak vidíte - tatínek sebou nikde nešvácnul ani mne tím fusakem neudusil
![*27179*](//static.chatujme.cz/smiles/27179.gif)