Rozcestník >> Náboženství >> Slovo Boží

Víra, co to je ta víra ?

Matouš 17, 20On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“

Matouš 21, 21Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.

Matouš 17, 20On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“

Lukáš 17, 6Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla.“

To by nebylo špatné v praxi

No právě a proto mi to nedá spát i kdyby se měli změnit a to k lepšímu jen nějaké maličkosti :-).

Bav se s někým, kdo tě nechápe a tam je to jasně vidět. Pak už i učitel někdy lamentuje nad svými žáky, protože mu s nimi dochází trpělivost:-)

Mt 8,26 I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.

To je ta hořčice

Jo v kelímku :-).

Muška jenom zlatá?
Víra je jako jemná pavučina, která se neviditelně proplétá skrze naše životy, spojuje naše naděje, sny a touhy s něčím větším, než jsme my sami. Je to neochvějná důvěra v nepoznané, v to, co nelze vidět ani dotknout se toho, ale co přesto cítíme hluboko v našich srdcích. Víra je světlo, které nás vede temnými údolími pochybností a strachu, a zároveň je to plamen, který rozjasňuje naše nejtemnější noci.
Povzbuzuje k tomu, abychom se postavili výzvám, které se zdají nepřekonatelné, a dává nám odvahu snít o lepším světě. Víra je jako květina, která rozkvétá i v těch nejnehostinnějších podmínkách, a její vůně nás naplňuje nadějí a optimismem. Je to neviditelná ruka, která nás podpírá, když klopýtáme, a která nás povzbuzuje, když ztrácíme směr.
Je to melodie, která rezonuje v našich duších, a která nás spojuje s něčím vyšším, s něčím, co přesahuje naše každodenní starosti a strasti. Je to neustálý příliv a odliv, který nás unáší na vlnách života, a který nám připomíná, že i když se zdá, že jsme ztraceni, vždy existuje naděje na nový začátek.