Pokusů odpovědět na všechny tyto otázky se v dějinách židovství a
křesťanství objevilo bezpočet. Křesťanská teologická tradice vidí
podobnost člověka s Bohem zejména v duchovní stránce člověka. Díky
rozumu a svobodné vůli je člověku dána svébytnost a svoboda, a člověk,
podobně jako Bůh, je osobou. Oproti tomu semitští redaktoři biblického
textu neznali žádné rozdělení člověka na tělo a duši. Proto pokládali
celého člověka za Boží obraz, což se projevovalo zvláště nadvládou
člověka nad zvířaty. Tomu také odpovídá další výklad, který nám
poskytuje hebrejský význam slova „podoba“: podle starověkého zvyku
dávali stavět králové v podrobených provinciích své sochy – tedy své
„podoby“ – které měly vyjadřovat jejich vládnoucí přítomnost i na
místech, kde sami nebyli. Podle tohoto významu slova „podoba“ je pak
člověk jakýmsi velvyslancem Boha na zemi, jeho místodržícím, který má o
svět pečovat. Použití obou termínů („obraz“ a „podoba“) vedle sebe
vyjadřuje autentičnost a originalitu člověka, ale zároveň vylučuje jeho
totožnost s Bohem; člověk má jako viditelný obraz reprezentovat
přítomnost neviditelného Boha ve světě.


Já v tom mám jasno!
.{color: blue}
Proč tam to oznámení "color blue" zůstalo? Ale to je
jedno! 

Bůh se mi dal poznat hned, když mě
stvořil a oživil. 


