Když v modlitbě ‚Otče náš‘ prosíme o chléb vezdejší, uznáváme
jídlo jako Boží dar. Může být láska k dobrému jídlu výrazem
vděčnosti, nebo je třetí řízek už trochu za hranou?
„Člověk nemůže žít bez radosti; proto když je zbaven skutečných
duchovních radostí, je nutné aby se stal závislým na tělesných
potěšeních.“ svatý Tomáš Akvinský

V době, kdy byl tento způsob modlitby lidem
doporučován, byl Izrael okupován nelítostnými Římany a hodně lidí skoro
hladovělo! 
To je v pořádku! Ve Vašem příspěvku
nebylo nic špatného! Já osobně modlitbu "Otče náš!" skoro nikdy
nepoužívám! Nebyl bych upřímný!!! 

OSOBNÍ LÁSKYPLNÁ MODLITBA
MÁ BÝT UPŘÍMNÝM ROZHOVOREM S BOHEM. . . 
Nevím, zda máte děti, ale jestli je máte
nebo chcete mít, jak by se Vám líbilo, kdyby s Vámi Vaše děti nemluvily!?
A Bůh nás jako své vlastní milované děti vnímá. 
K ROZHOVORU S BOHEM LIDEM
STAČÍ JEJICH UPŘÍMNÉ MYŠLENKY, ALE MOHOU K BOHU HOVOŘIT I NAHLAS! JE TO
MOŽNÁ K NEVÍŘE, ALE BŮH VNÍMÁ KAŽDÉHO ČLOVĚKA A ODPOVÍDÁ NÁM, I
KDYŽ TA ODPOVĚĎ NEMUSÍ BÝT VŽDY SLOVNÍ!
To víte, dějí se různé
věci! ALE DĚJÍ SE POUZE DÍKY BOHU. 
Kolik Biblí jste už snědla? 

Nebojte se! Já nejsem mstivý! Navíc
Vám neustále Vaše vysmívání a pomluvy odpouštím. 
Když musíte, tak musíte!