Rozcestník >> Náboženství >> ❤️ Všichni jsme synové a dcery Boží! ❤️

Takový lidé žijou v určité bublině a ta trpělivost je právě zbytečné, protože jejich cíl je věřit tomu co oni znají,to co druzí znají to shazují a nelze nic jinýho udělat než od takových co nejdál. Každý tedy duše probuzená by měla pracovat na sobě a pomáhat především sobě, druhé jen inspirovat a pokud to nejde jít dál.

Myslíš, že je to výchovou a nebo to mají tzv. v sobě?

Můj názor je takový: "Ať se nám to líbí nebo ne, děje se vůle Boží!"

Většinou v sobě, mě také učili rodiče to co oni učili jejich rodiče,tedy věci světské vidět dospěle . Třeba různé vědecké pohledy, škola pevný řád a aniž by to věděli tu duchovní stránku,kterou přicházíme jako děti čisté leč karmicky už né,tak vnímající duchovně pohled. Vzpomeň si třeba, když jsi byl malý kluk a řekl jsi upřímně něco od plných úst pravdivé a však nekorektní. No a rodiče i toto učí, že někdy je dobré předstírat a nic takového neříkat. A to pak někteří začínají si vzpomínat opět v dospělosti a tu dospělost mění zpět a objevují to stracene, dítě v nás, vidět vše tak jak na začátku zrodu.

Locke psal o nepopsaném listu se kterým se člověk rodí, Kant s tím nesouhlasil, jako racionalista tvrdil, že člověk má vrozené struktury myšlení, bez kterých by vůbec nemohl zkušenosti zpracovávat.

Když se narodíme to vrozené do nás rodiče dávají tedy oba mají pravdu. I když nepopsaný list je trochu zcestne tak ty děti reagují na svět z jiného pohledu.

Nechme jim jejich dětství. Studujeme něco, co jsme si sami prožili:-)

Dětské vnímání světa je nejvyšším stupněm dospělosti.

Člověk by měl být "nepopsaným" listem po každém probuzení. Měl by se usmívat! Měl by se ze života radovat! Měl by vědět, že má skutečně celý život teprve před sebou. . .

Bohužel občas růže zvadlé. . .

Stačí je pokropit vodou.

To znám z pohádek!